Státy Perského zálivu urychlují hledání tras, které by omezily jejich závislost na Hormuzském průlivu. Úžina mezi Íránem a Ománem je hlavní námořní spojnicí Perského zálivu s Ománským zálivem a Arabským mořem. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) jí v roce 2025 procházelo v průměru téměř 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně, tedy zhruba čtvrtina světového námořního obchodu s ropou. Přibližně 80 procent těchto dodávek směřovalo do Asie.
Nejlepší možnosti k obejití průlivu mají Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Rijád přesměroval část vývozu ropy do terminálů na pobřeží Rudého moře prostřednictvím ropovodu East-West, který vede od ropných polí na východě země k přístavu Janbú. Americký vládní Úřad pro energetické informace (EIA) uvádí, že potrubí má kapacitu sedm milionů barelů denně, z čehož asi pět milionů barelů může připadnout na vývoz. IEA zaznamenala, že saúdský export z Janbú na začátku června překročil pět milionů barelů denně, zatímco před vypuknutím nynější krize činil přibližně dva miliony barelů.
Spojené arabské emiráty využívají ropovod Abu Dhabi Crude Oil Pipeline z vnitrozemského naleziště Habšan do přístavu Fudžajra na pobřeží Ománského zálivu, tedy již za Hormuzským průlivem. EIA jeho nynější maximální přepravní kapacitu odhaduje na 1,8 milionu barelů denně. Emiráty současně oznámily plán na její zdvojnásobení do roku 2027. Fudžajra navíc disponuje podzemním zásobníkem Mandous s kapacitou 42 milionů barelů, který podle IEA posílil schopnost země krátkodobě reagovat na omezený pohyb tankerů v oblasti.
Kapacita alternativ nestačí
Existující potrubí však nemohou nahradit objem, který běžně proudí přes průliv. IEA odhaduje, že Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty mohou na alternativní trasy přesměrovat celkem 3,5 až 5,5 milionu barelů ropy denně. EIA uvádí nižší odhad účinně dostupné volné kapacity, zhruba 2,6 milionu barelů denně. Rozdíl souvisí mimo jiné s tím, zda se započítává technická kapacita potrubí, kapacita vývozních terminálů a domácí spotřeba ropy v Saúdské Arábii.
Většina dalších producentů v oblasti tak zůstává závislá na lodní dopravě přes Hormuz. Týká se to zejména Iráku, Kuvajtu, Kataru, Bahrajnu a Íránu. IEA upozorňuje, že právě tyto země vyvážejí přes průliv naprostou většinu své ropy. Omezení provozu proto vedlo k uzavírání části těžby, protože producenti neměli kam ropu průběžně vyvážet ani skladovat. EIA v dubnu odhadovala, že Irák, Saúdská Arábie, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Katar a Bahrajn dohromady omezily těžbu o 7,5 milionu barelů denně v březnu.
Ještě složitější je situace u zkapalněného zemního plynu. Přes Hormuzský průliv prochází přibližně 93 procent katarského a 96 procent emirátového vývozu LNG. Podle IEA představují tyto dodávky dohromady téměř pětinu světového obchodu se zkapalněným plynem. Pro velké objemy LNG zatím neexistuje potrubní trasa, která by úžinu dokázala nahradit. Narušení provozu od počátku března podle agentury snížilo dostupnost LNG z Kataru a Spojených arabských emirátů a zvýšilo nejistotu na evropských i asijských trzích.
Nové projekty mají dlouhý horizont
Saúdská Arábie podle agentury Reuters zvažuje rozšíření kapacity ropovodu k Rudému moři. Projekt by mohl umožnit přepravu většího objemu saúdské ropy a případně i dodávek od sousedních států mimo Hormuzský průliv. Reuters v červenci uvedl, že Katar zvažuje několik možností alternativního vývozu plynu, včetně tras přes saúdskoarabské území. Takové projekty by ale vyžadovaly rozsáhlé investice, technickou přípravu i politické dohody mezi státy regionu.
Současná krize tak zvýraznila rozdíl mezi krátkodobým přesměrováním části ropy a dlouhodobým vybudováním skutečné náhrady za průliv. Saúdské a emirátové potrubní systémy snižují zranitelnost obou zemí, avšak nedokážou zajistit vývoz pro celý Perský záliv. Hormuzský průliv proto zůstává rozhodující trasou nejen pro ropu, ale také pro dodávky zkapalněného zemního plynu na světové trhy.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.