Bayreuthský festival uvedl při svém 150. výročí operu Rienzi, der letzte der Tribunen Richarda Wagnera. Dílo, které mělo premiéru v Drážďanech v roce 1842, se na scéně festivalu objevilo vůbec poprvé. Volba vyvolala pozornost nejen kvůli hudebnímu významu opery, ale také kvůli jejímu spojení s Adolfem Hitlerem, jenž ji považoval za svou oblíbenou Wagnerovu operu.
Rienzi vypráví o římském tribunovi Cola di Rienzim, který se díky své řečnické schopnosti a podpoře davu dostane k moci. Pokusí se obnovit pořádek a vytvořit spravedlivější politické uspořádání, postupně však ztrácí podporu a jeho vláda se mění v autoritářský projekt. Právě motiv charismatického vůdce, který se opírá o masovou podporu a nakonec podlehne vlastnímu mocenskému vzestupu, patří k hlavním důvodům, proč je opera znovu vnímána jako politicky aktuální.
Podle agentury Deutsche Welle byla inscenace kontroverzní ještě před premiérou. Německý muzikolog a teatrolog Anno Mungen označil rozhodnutí uvést Rienziho při jubilejním ročníku za historicky necitlivé. Připomněl, že Wagner sám operu nezařadil do programu svého nového bayreuthského Festspielhausu, který vznikl v 70. letech 19. století. Důvodem podle něj byly především hudební otázky, současné uvedení ale otevírá také problém dědictví festivalu a jeho vztahu k nacistické minulosti.
Bayreuthský festival za druhé světové války fungoval i v letech 1940 až 1944 a těšil se finanční podpoře nacistického režimu. Wagnerovi potomci udržovali blízké vztahy s Hitlerem, což dodnes ovlivňuje způsob, jakým se v Bayreuthu o skladatelově díle mluví a jak se inscenuje. Mungen podle DW upozornil, že představení mělo být doprovázeno výraznějším akademickým a historickým programem, včetně připomínky židovských hudebníků spojených s festivalem, kteří byli deportováni do koncentračních táborů.
Režisérka Alexandra Szemerédy označila Rienziho za dílo zatížené historickými významy. Nová produkce se proto nesoustředí pouze na romantický příběh o vzestupu a pádu jednotlivce, ale také na mechanismy, jimiž populismus a kult osobnosti vytvářejí autoritářské systémy. Opera podle tvůrců umožňuje sledovat, jak se touha po politické změně může spojit s představou jediného zachránce a jak se dav postupně obrací proti vlastnímu vůdci.
Debata o Wagnerovi se v Bayreuthu letos neomezila na Rienziho. Festival zároveň uvedl nový cyklus Prstenu Nibelungova, jehož scénické obrazy vznikaly s využitím umělé inteligence. Projekt režiséra Marcuse Lobbes přebíral podněty z předchozích bayreuthských inscenací, historických motivů a Wagnerova díla. Část publika však reagovala pískotem a nesouhlasem. Kritika se týkala zejména toho, že digitální projekce podle některých diváků nahradily tradiční divadelní práci. Obě kontroverzní produkce tak v jubilejním roce otevřely otázku, zda má Bayreuth Wagnera především chránit jako historický odkaz, nebo jeho díla vystavovat novým politickým a technologickým výkladům.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.