Rada, aby člověk po natržení svalu, podvrtnutí kotníku nebo potížích s achilovkou především odpočíval, nemusí být podle ortopeda Miloše Barny vhodným kompletním postupem. Tělo má schopnost poškozenou tkáň opravovat, samotné hojení ale podle něj automaticky neznamená návrat k původní síle, pohyblivosti a funkci. „Klid není léčba,“ uvedl Barna v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
Rozhodující má být rozdíl mezi ochranou poraněné části a úplnou nečinností. V akutní fázi může být nutné omezit zátěž, použít oporu nebo končetinu zafixovat. Jakmile to stav dovolí, měla by podle současných rehabilitačních doporučení následovat postupná mobilizace. U podvrtnutí kotníku se doporučuje začít s lehkým, tolerovatelným pohybem, aby se předešlo ztuhlosti a ochabování svalů. Podobný princip popisují také materiály britských nemocnic a fyzioterapeutických pracovišť. ([uhdb.nhs.uk](https://www.uhdb.nhs.uk/conditions-in-group-rehabilitation-ankle-sprain?utm_source=openai))
Barna upozorňuje, že způsob léčby musí odpovídat konkrétní tkáni. Jinak se hojí sval, vaz, šlacha nebo fascie, tedy vazivová síť obalující svaly a další struktury. U některých svalových poranění podle něj může příliš dlouhý klid vést k tomu, že se vytvoří jizva, která nebude mít stejné mechanické vlastnosti jako původní sval. Tím může vzrůst riziko opakovaného poranění nebo přechodu potíží do chronické fáze.
Odborné doporučení pro rehabilitaci poranění zadních stehenních svalů potvrzuje, že zatěžování má být postupné a individuální. V rané fázi se mají omezit pohyby s vysokým napětím, později se ale zátěž zvyšuje tak, aby se obnovila síla, pružnost a schopnost tkáně zvládat požadavky běžného pohybu nebo sportu. Autoři zároveň uvádějí, že u některých otázek, například jak přesně dávkovat zátěž nebo kdy zařadit konkrétní typ cvičení, stále chybí dostatečně přesvědčivé údaje. ([bjsm.bmj.com](https://bjsm.bmj.com/content/57/5/278?utm_source=openai))
Hojení není stejné u každého zranění
Podle britského zdravotnického systému probíhá hojení měkkých tkání ve třech zjednodušených etapách. První je zánětlivá fáze, která obvykle trvá několik dnů, následuje tvorba nové tkáně a poté její přestavba a zesilování. Ta může trvat týdny až měsíce. V každé fázi je proto vhodná jiná míra ochrany, pohybu a posilování. Předčasný návrat k běhu, skokům nebo kontaktnímu sportu může být rizikový, i když bolest mezitím ustoupila. ([leedscommunityhealthcare.nhs.uk](https://leedscommunityhealthcare.nhs.uk/our-services-a-z/musculoskeletal-msk/return-to-activity-or-sport-after-injury/?utm_source=openai))
Za problém považuje Barna také to, že se léčba někdy soustředí hlavně na strukturální nález a potlačení bolesti. Funkční rehabilitace podle něj pracuje s biomechanikou, svalovou koordinací, stabilitou, pohyblivostí a nervovým systémem. Zmiňuje například práci s otokem, lymfatickým systémem, fasciemi nebo propriocepcí, tedy schopností těla vnímat polohu a pohyb končetin. U některých metod a jejich kombinací však podle dostupných odborných podkladů stále není jasně stanoveno, jaká je optimální dávka ani pro koho jsou nejvhodnější.
Smyslem aktivní rehabilitace není zranění „rozchodit“ za každou cenu. Zátěž se má zvyšovat podle bolesti, rozsahu pohybu, síly a reakce tkáně na předchozí cvičení. Pokud bolest sílí, otok se zhoršuje nebo se funkce nelepší, je namístě další lékařské vyšetření. U běžného podvrtnutí kotníku může návrat k plné sportovní zátěži trvat osm až dvanáct týdnů, u závažnějších poranění i déle. ([nbt.nhs.uk](https://www.nbt.nhs.uk/our-services/a-z-services/emergency-zone/ed-miu-patient-information/ankle-injuries?utm_source=openai))
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.