Katastrofální povodně, které 26. srpna zasáhly oblast na hranici Nepálu a Číny, byly výsledkem souběhu několika faktorů. Podle nové analýzy vědců dlouhodobé oteplování přispělo k ústupu ledovců, tání permafrostu a oslabení horských svahů. K jejich nestabilitě mohl přispět také rozsáhlý zemětřesení v Nepálu z roku 2015. Informovala o tom agentura AP a evropská zpravodajská platforma Euronews.
Povodeň vznikla po zhroucení části skalního masivu a ledovce ve vysoké nadmořské výšce. Směs kamení, ledu a vody se následně dostala do říčního systému a vytvořila ničivou vlnu, která postupovala údolím směrem k obcím v Nepálu i čínské Tibetské autonomní oblasti. Zasaženy byly mimo jiné oblasti kolem řek Bhote Koshi a Trishuli a hraniční přechod Gyirong.
Podle dosavadních odhadů si katastrofa vyžádala více než 1300 obětí a přes 5000 lidí zůstává pohřešováno. Přesné údaje se mohou dál měnit, protože záchranáři a úřady pokračují v pátrání po lidech v odlehlých horských oblastech. Povodně zničily silnice, mosty, domy i další infrastrukturu a přerušily spojení mezi některými obcemi.
Řetězec dlouhodobých změn
Vědci událost popisují jako „složenou krizi“, v níž se spojily klimatické, geologické a hydrologické procesy. Oteplování v Himálaji urychluje ústup ledovců. Led, který dříve podpíral a stabilizoval horské svahy, mizí, zatímco půda a horniny zmrzlé po dlouhá období postupně rozmrzají. Tání permafrostu může oslabit vazby uvnitř skalních masivů a zvýšit riziko jejich náhlého zhroucení.
Analýza upozorňuje také na mimořádně teplé podmínky před katastrofou. Červenec a srpen 2026 patřily v postižené oblasti k nejteplejším zaznamenaným měsícům. Teploty v některých dnech dosahovaly zhruba pěti stupňů Celsia nad dlouhodobým průměrem. Ledovec, který se zřítil v okolí vrcholu Langtang Lirung, podle dřívějších hodnocení mezi lety 1990 a 2020 ustoupil přibližně o 450 metrů.
Vědci zároveň zdůrazňují, že nelze celý konkrétní kolaps připsat pouze změně klimatu. Geologická nestabilita v oblasti je dlouhodobá a významnou roli mohlo sehrát zemětřesení o síle 7,8 stupně, které Nepál zasáhlo v dubnu 2015. Otřesy mohly horninový masiv oslabit a vytvořit trhliny, které se později staly náchylnějšími k porušení. Bezprostřední mechanismus pádu svahu však stále zkoumají odborníci pomocí satelitních snímků, seismických dat a terénních průzkumů.
Událost podle odborníků ukazuje na rostoucí rizika v nejvyšších horských oblastech. Náhlé sesuvy hornin a ledu mohou vzniknout bez varování a jejich předpověď je obtížnější než u běžných povodní způsobených silným deštěm. S ústupem ledovců a pokračujícím táním permafrostu se podle vědců mohou podobné hrozby objevovat i v místech, která dosud nebyla považována za výrazně ohrožená.
Zdroj: Euronews
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.