Spojené státy zvažují postup, který by některým tankerům označovaným jako „temná“ nebo „stínová flotila“ umožnil opustit sankční režim a přepravovat ropu, na niž se omezení nevztahují. Podle německé stanice Deutsche Welle americká administrativa hledá způsob, jak plavidla odkoupit, opravit a znovu zapojit do běžné námořní dopravy. Záměr souvisí se snahou zvýšit počet dostupných tankerů a zmírnit tlak na náklady spojené s přepravou ropy.
Americký ministr energetiky Chris Wright podle agentury Reuters uvedl, že Washington jedná s investory, kteří by mohli sankcionované lodě odkoupit a provozovat je za nových podmínek. U jednotlivých plavidel by se posuzovalo, zda mohou být převedena do běžného provozu a zda jejich další náklad nebude podléhat sankcím. Podle Wrighta by takový postup mohl do legitimní části trhu vrátit desítky až stovky tankerů.
Stínová flotila vznikla především v reakci na západní omezení vývozu ruské ropy po ruské invazi na Ukrajinu. Tvoří ji často starší lodě s neprůhlednou vlastnickou strukturou, měnícími se vlajkami a omezeným nebo nejasným pojistným krytím. Některá plavidla vypínají automatický identifikační systém, překládají ropu z lodi na loď na moři nebo využívají složité obchodní řetězce, aby se ztížilo určení původu nákladu.
Brusel rozšiřuje vlastní seznam
Evropská unie proti těmto praktikám postupuje prostřednictvím zákazu vstupu do evropských přístavů, omezení poskytování námořních služeb a individuálních sankcí. Podle unijních údajů bylo do 23. července 2026 na seznam zařazeno více než 670 plavidel. Unie zároveň postihuje firmy a osoby, které tankerům zajišťují posádky, financování, technickou podporu nebo další služby.
V červenci 2026 přijala EU 21. balík sankcí proti Rusku. Rozšířila v něm mimo jiné seznam obchodníků s ropou, na něž se vztahuje zákaz transakcí, a přidala další subjekty napojené na obcházení sankcí. Brusel tvrdí, že stínová flotila nepředstavuje jen ekonomický problém. Starší a hůře pojištěné lodě podle evropských institucí zvyšují riziko námořních nehod, ekologických škod a ohrožení podmořské infrastruktury.
Případné americké uvolnění sankcí by evropský režim automaticky nezrušilo. Tanker, který zůstane na unijním seznamu, by dál nemohl využívat evropské přístavy ani služby poskytované v EU, i kdyby Spojené státy jeho status změnily. Praktický dopad by však závisel na tom, zda by se k americkému postupu připojily další státy a zda by noví vlastníci dokázali prokázat skutečný konec vazeb na přepravu sankcionované ropy.
Evropské země tak mohou pokračovat ve vlastních sankcích, zpřísnit kontroly vlajek, pojištění a vlastnických struktur a vyvíjet tlak na státy, jejichž registry stínová plavidla využívají. Bez Spojených států by ale evropské kroky měly menší dosah, zejména kvůli významu amerického finančního systému a sekundárních sankcí. Spor o tankery proto ukazuje, že účinnost omezení proti ruskému vývozu ropy závisí nejen na počtu zařazených lodí, ale také na koordinaci mezi EU, USA, Británií a dalšími státy.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.