Mezi východní Libyí a řeckými ostrovy Kréta a Gavdos v poslední době výrazně přibylo pokusů o přeplutí migrantů. Z oblasti kolem Tobruku vyplouvají lodě, které míří na jižní pobřeží Řecka. Podle agentury Deutsche Welle tím vzniká nový migrační koridor ve východním Středomoří, zatímco tradiční trasy z Turecka na řecké ostrovy a z Libye do Itálie čelí silnějšímu dohledu.
Řecké úřady zaznamenaly v roce 2025 několikanásobný růst počtu lidí, kteří se na Krétu a Gavdos dostali z libyjského pobřeží. Přesná čísla se podle období a způsobu započítávání liší, evropské instituce ale novou trasu označily za významnou součást východního Středomoří. Dokument Rady Evropské unie uvádí, že Libye se v roce 2025 stala důležitým místem odjezdů také pro cestu na Krétu a Gavdos, vedle hlavního směru do Itálie a na Maltu.
Plavba z Tobruku na jih Řecka je delší a nebezpečnější než většina cest přes Egejské moře. Lidé cestují v přeplněných a často málo způsobilých plavidlech. Řecká pobřežní stráž opakovaně zasahovala u lodí v potížích a některé příjezdy skončily zadržením osob podezřelých z organizování přepravy. V lednu 2025 například úřady oznámily nalezení 66 migrantů na Krétě, kteří podle pobřežní stráže vypluli z Libye a za cestu zaplatili přibližně 2000 dolarů.
Východ země mimo kontrolu vlády v Tripolisu
Východní Libye je pod kontrolou konkurenčních politických a vojenských struktur, zatímco mezinárodně uznávaná vláda v Tripolisu tam nemá plnou moc. Přístavy a pozemní trasy v okolí Tobruku, Benghází a Adždábíji proto fungují v prostředí, kde se státní instituce překrývají s místními ozbrojenými skupinami. Zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a mise OSN v Libyi uvádí, že pašerácké sítě jsou v zemi často napojené na bezpečnostní aparát nebo milice a působí s malým rizikem postihu.
To ale samo o sobě nepotvrzuje, že za jednotlivými plavbami stojí konkrétní velitelé nebo celé politické struktury. Z dostupných zpráv vyplývá především to, že pašeráci potřebují přístup k pobřeží, dopravu migrantů, ochranu a možnost využívat přístavy. V oblastech, kde mají ozbrojené skupiny rozhodující vliv, se z přepravy lidí může stát zdroj příjmů i nástroj politického vyjednávání. Analytici zároveň upozorňují, že není jasné, zda libyjské struktury migraci záměrně využívají k nátlaku na Řecko a Evropskou unii.
Evropa se přesto snaží s libyjskými aktéry spolupracovat na omezení odjezdů, kontrole hranic a návratech migrantů. Taková spolupráce je ale obtížná, protože evropské státy jednají s institucemi, které nemají jednotnou kontrolu nad celou zemí. Organizace OSN současně upozorňují na zadržování migrantů, obchodování s lidmi a násilí v Libyi. Přesun trasy na Krétu tak podle evropských dokumentů neznamená jen změnu směru plavby, ale také nový test pro politiku, která se snaží omezovat migraci prostřednictvím partnerů v nestabilních státech.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.