Vlastní byt se pro mladé Čechy stal výrazně vzdálenějším cílem než pro část lidí, kteří dospívali před deseti až dvaceti lety. Rozhodující není jen výše mzdy nebo ochota spořit, ale také rok, kdy člověk vstoupil na trh práce a začal bydlení řešit. Kdo kupoval nemovitost před prudkým růstem cen, mohl později těžit z jejího zhodnocení. Lidé narození později naopak čelí vyšší vstupní ceně, dražším nájmům a náročnějším podmínkám pro získání hypotéky.
Podle Českého statistického úřadu se průměrná cena bytů v Česku v roce 2025 zvýšila meziročně o 10,6 procenta na 72 410 korun za metr čtvereční. V Praze dosáhla 131 520 korun za metr čtvereční. Za deset let se tak změnil nejen samotný účet za byt, ale také částka, kterou musí domácnost připravit jako vlastní zdroje. Banky obvykle nefinancují celou cenu nemovitosti, takže růst cen prodlužuje i dobu potřebnou k naspoření počátečního vkladu.
Pro srovnání dostupnosti se používá poměr ceny bytu k příjmům. Ukazuje, kolik ročních příjmů by domácnost potřebovala na pořízení standardizovaného bytu. Ministerstvo pro místní rozvoj uvádí, že v Praze tento poměr dosahuje 8,5 roku, v Brně 8,2 roku a v Olomouci sedmi let. Jde o údaj pro domácnost s průměrnými příjmy a byt o velikosti 60 metrů čtverečních. V praxi je situace jednotlivců nebo mladých párů s podprůměrnou mzdou ještě náročnější.
Rozdíl mezi generacemi
Rozdíl mezi ročníky se projevuje především v tom, zda jejich domácnost stihla nakoupit v období levnějších nemovitostí a nižších cen vůči příjmům. Podle analýzy Masarykovy univerzity vzrostly ceny nemovitostí do roku 2024 téměř o 163 procent, zatímco mzdy rostly pomaleji. Relativní cena bydlení vůči příjmu se podle této analýzy více než zdvojnásobila a pro průměrně vydělávajícího člověka bylo vlastní bydlení 2,3krát hůře dostupné než v roce 2015.
Starší generace přitom nemusely vždy kupovat za vysoké mzdy. Část z nich ale vstoupila na trh v době, kdy byly ceny bytů nižší, případně získala nemovitost privatizací, dědictvím nebo pomocí rodiny. Dnešní mladí lidé tak často nesoutěží jen s jinými kupujícími, ale také s domácnostmi, které už vlastní nemovitost a mohou ji využít jako zajištění pro další úvěr. Výhodu mají rovněž lidé, jejichž rodiče mohou přispět na vlastní zdroje.
Alternativou ke koupi zůstává nájemní bydlení, jehož dostupnost ale také zhoršuje růst cen. Český statistický úřad uvádí, že náklady na bydlení považovalo v roce 2025 za určitou zátěž 68 procent českých domácností. Nájem, energie a služby přitom snižují částku, kterou může mladá domácnost odkládat na budoucí koupi. Častější jsou proto spolubydlení, menší byty, dojíždění z levnějších obcí nebo delší setrvání v rodičovské domácnosti.
Vývoj posledních let neznamená, že vlastní bydlení je pro všechny mladé nedosažitelné. Dostupnost se výrazně liší podle regionu, příjmu, velikosti domácnosti a toho, zda může rodina pomoci. Zároveň ale platí, že rok narození ovlivňuje, do jakých cenových podmínek člověk vstoupil. Pro jednu generaci mohl být byt prvním krokem k majetku, pro druhou představuje především vysokou překážku na začátku pracovního a rodinného života.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.