Jihoafrická republika vyšetřuje případ svých občanů, kteří byli naverbováni do bojů na Ukrajině. Příběh, který odhaluje, jak daleko sahá ruský vliv a jak hluboko padá lidská zranitelnost.
Z kanceláře v Pretorii zní diplomatické fráze, ale jejich tón je nezvykle ostrý. Prezident Cyril Ramaphosa oznámil zahájení vyšetřování poté, co vláda obdržela zoufalé volání od sedmnácti Jihoafričanů, kteří uvízli v oblasti Donbasu – epicentru války mezi Ruskem a Ukrajinou.
Mladí muži, ve věku od dvaceti do devětatřiceti let, se podle vládního prohlášení dostali do regionu „pod záminkou lukrativních pracovních nabídek“. Měli dostat dobře placené kontrakty v zahraničí. Místo toho skončili v zákopech, obklopeni zničenými městy a frontovou linií.
Zda bojovali po boku ruských jednotek, proruských milicí, nebo se stali obětí obchodování s lidmi, není jasné. Jisté je zatím jen to, že jsou uvězněni uprostřed války, která se jich nikdy netýkala.
Prezident, který ztrácí trpělivost
Jihoafrický prezident Ramaphosa si nechce dovolit přehlížet další podobný případ. „Prezident a vláda důrazně odsuzují vykořisťování mladých a zranitelných lidí jednotlivci napojenými na zahraniční vojenské entity,“ uvedl mluvčí Vincent Magwenya.
Vláda pracuje na diplomatické úrovni, aby muže dostala zpět. To ale nebude jednoduché – Donbas je rozdělen mezi ruské a ukrajinské síly, a přístup civilních struktur je téměř nemožný.
Podle prvních zjištění pochází šestnáct z těchto mužů z provincie KwaZulu-Natal a jeden z Eastern Cape. Jejich rodiny v Jihoafrické republice dostaly zprávy, že byli „podvedeni“ – rekrutováni prostřednictvím sociálních sítí, kde jim slibovali práci ve stavebnictví či logistice v Rusku. Teprve později zjistili, že mají být přepraveni k „pomocným úkolům“ v Donbasu, což se brzy změnilo v bojové nasazení.
Žoldnéři bez povolení
Podle jihoafrických zákonů je působení v cizí armádě nebo žoldnéřských jednotkách ilegální, pokud není schváleno vládou. Přesto se podobné případy objevují čím dál častěji.
Zákon z roku 1998, nazývaný Foreign Military Assistance Act, měl zabránit účasti Jihoafričanů ve válkách na kontinentu. Vznikl v době, kdy mnozí bývalí členové apartheidních jednotek hledali práci v afrických konfliktech.
Jenže dnešní situace je jiná: nábor probíhá na internetu, často pod hlavičkou civilních firem. Mladí muži s minimálními příjmy a bez vyhlídek dostávají nabídky práce v zahraničí – s letenkou, vízem a příslibem „bezpečné pracovní pozice“. Po příjezdu do Ruska jim ale odeberou doklady a oznámí, že jejich „smlouva“ se vztahuje k pomoci v „bezpečnostních misích“.
Ramaphosova vláda nyní zkoumá, zda za náborem nestojí organizované sítě napojené na ruské vojenské struktury.
Od Wagnera k Africa Corps
Po smrti Jevekniho Prigožina v roce 2023 se bývalá žoldnéřská skupina Wagner Group rozpadla, ale její činnost převzala nová organizace – Africa Corps, podřízená ruskému ministerstvu obrany.
Africa Corps dnes působí v Mali, Nigeru i Středoafrické republice a láká místní obyvatele nejen jako bojovníky, ale také jako „ochranku“ nebo „vojenské instruktory“. Zdroje z OSN tvrdí, že tato struktura začala cílit i na subsaharské státy, které mají vysokou nezaměstnanost a slabou kontrolu nad soukromými bezpečnostními firmami.
Podle BBC a Reuters Rusko využívá Afriku jako novou náborovou základnu, která má zaplnit ztráty ve válce na Ukrajině a zároveň posílit jeho vliv na kontinentu.
„Nejde jen o vojenskou logistiku,“ říká bezpečnostní analytik z univerzity v Pretorii. „Je to nástroj geopolitiky. Nabídnout práci, zajistit loajalitu, zasít ruský příběh o odporu proti Západu.“
Chudoba jako zbraň
V provincii KwaZulu-Natal, odkud většina mužů pochází, dosahuje nezaměstnanost mladých lidí více než 60 procent. Nabídka zahraniční práce s příjmem v dolarech je proto pro mnohé lákavá.
„Většina těchto chlapců nikdy neopustila zemi,“ říká komunitní aktivista z Durbanu. „Věří tomu, co vidí na internetu – fotkám nových bytů, náborovým videím s logem bezpečnostních agentur. Až když jsou pryč, zjistí, že jde o past.“
Příběhy připomínají dřívější varování, která vláda vydala vůči reklamám mířeným na ženy. V srpnu dostaly stovky mladých Jihoafričanek varování, aby se nenechaly nalákat do „pracovních příležitostí v Rusku“. Vyšetřování BBC totiž zjistilo, že byly posílány do továrny na drony v Alabuze, v Tatarstánu – často bez možnosti návratu.
Nová tvář válečného verbování
Nábor na sociálních sítích se stal fenoménem, který je obtížné zastavit. Neprobíhá pod logem armády, ale prostřednictvím „agentur“, které nabízejí „bezpečnostní služby“, „logistiku“ nebo „technickou asistenci“.
„Když někdo nabídne chudému mladému muži 2 000 dolarů měsíčně a letenku zdarma, je těžké říct ne,“ vysvětluje jihoafrický sociolog Thabo Ndlovu. „A když se dostane do Ruska, ocitne se ve světě, kde žádná smlouva neplatí a žádné právo ho nechrání.“
Ukrajinské úřady už dříve oznámily, že v zajateckých táborech drží cizince z Afriky, Asie i Latinské Ameriky – mimo jiné ze Somálska, Sierry Leone, Toga, Kuby nebo Srí Lanky. Mnozí tvrdí, že byli podvedeni.
Diplomatická šachovnice
Jihoafrická republika teď stojí před složitou diplomatickou situací. S Ruskem ji pojí historické vazby z dob boje proti apartheidu a členství v uskupení BRICS. Zároveň však nechce být spojována s porušováním mezinárodního práva.
Pretorie proto volí pečlivá slova – mluví o „záchraně občanů“, ne o „odsouzení Ruska“. „Vláda pracuje prostřednictvím diplomatických kanálů,“ uvedl mluvčí Magwenya. „Cílem je jejich bezpečný návrat.“
Otázkou ale zůstává, jak vyjednávat, když není jasné, v čích rukou se muži nacházejí – zda pod kontrolou ruské armády, jejích zástupných jednotek, nebo jiných skupin operujících v Donbasu.
Afrika jako bitevní zóna bez bitev
Případ sedmnácti mužů zapadá do širšího vzorce ruského působení na kontinentu. Moskva se v posledních letech snaží budovat v Africe „měkký vliv“ prostřednictvím bezpečnostních smluv, mediálních kampaní a vojenských kontraktů.
V kombinaci s ekonomickým zoufalstvím a nedůvěrou vůči Západu vzniká prostředí, kde se válečná propaganda snadno maskuje jako pracovní příležitost.
V tomto ohledu je Jihoafrická republika jen začátkem. Podobné případy už byly hlášeny i v Keni a Ghaně, kde byli mladí lidé údajně verbováni s cílem bojovat „za ruskou svobodu“.
Politické dilema Ramaphosy
Pro prezidenta Ramaphosu, který se snaží udržet zemi na hranici neutrality, jde o politicky výbušné téma. Na jedné straně nechce ohrozit vztahy s Ruskem, na druhé straně čelí tlaku domácí opozice a médií, aby chránil své občany a vyšetřil, kdo je do války poslal.
„Pokud se potvrdí, že byli Jihoafričané rekrutováni prostřednictvím ruských kanálů, půjde o zásadní diplomatickou krizi,“ říká politolog z univerzity Witwatersrand. „Ramaphosa bude muset ukázat, že dokáže chránit zemi před cizím vlivem – a to i tehdy, když přichází od spojence.“
Mezi nadějí a hanbou
Rodiny sedmnácti mužů zatím čekají. Některé matky hovořily s místními médii, jiné mlčí – z obav, že jejich synové jsou stále v rukou ozbrojenců.
Z Donbasu přicházejí jen útržky zpráv: krátká hlasová nahrávka, prosba o pomoc, mlčení. Vláda slibuje diplomatické kroky, ale zatím nikdo neví, jestli je možné tyto lidi vůbec najít.