Pražská O2 arena má v kalendáři evropského MMA jednu tradiční jistotu: závěr roku pod značkou OKTAGON. A dnešní večer do toho zapadá přesně – OKTAGON 81: Fleury vs. Buday slibuje „kartu roku“ se dvěma titulovými souboji, návratem Patrika Kincla do velké hry a také emocemi kolem rozlučky Miloše „Melouna“ Petráška.
Na dnešním turnaji je zajímavé hlavně to, jak odlišné příběhy se potkávají na jednom místě: irský šampion Will Fleury, který se chce definitivně zapsat jako hegemon OKTAGONu napříč váhami, slovenský navrátilec z UFC Martin Buday s ambicí přepsat hierarchii těžké váhy, český vyzyvatel David Dvořák v boji o pás muší váhy a Kincl – bývalý král střední divize – v utkání, které může rozhodnout o dalším směru jeho kariéry.
Podle informací O2 areny se vstup do haly otevírá v 17:00 a turnaj má začít v 18:00. U jednotlivých zápasů se časy v průběhu večera přirozeně posouvají podle délky duelů, lékařských pauz a produkce. Některé live přenosové weby ale zveřejňují orientační časy hlavních taháků (například kolem 22:30 Kincl–Pukač, 23:00 titul muší váhy, 23:45 hlavní titul těžké váhy). Tyto údaje je férové brát jako vodítko, ne jako přesný jízdní řád.
Jaké zápasy nás dnes čekají: dvě titulové bitvy a Kinclův návrat
Oficiální komunikace turnaje staví večer na dvou titulových duelech – těžká váha a muší váha – a na návratu Patrika Kincla v očekávaném česko-slovenském souboji s Robertem Pukačem.
Těžká váha o titul: Will Fleury vs. Martin Buday
Hlavní zápas večera je prezentovaný jako souboj o korunu těžké váhy a zároveň střet dvou jmen, která OKTAGON tlačí i směrem k širší evropské pozornosti. OKTAGON i O2 arena popisují Fleuryho jako šampiona a Budaye jako navrátilce z UFC po několika letech, který se vrací do domácího regionu s velkým očekáváním.
Zajímavý detail přinesl i předzápasový rozhovor publikovaný v rámci iSport obsahu: Fleury tam rámuje duel jako zkoušku kvality a mluví o tom, že chce Budaye „zlomit“ a že se považuje za kvalitnějšího než soupeři, které Buday potkával v UFC. Tohle není jen slovní přestřelka – je to i signál, že šampion počítá s tím, že zápas může být psychologickou válkou, kde se bude lámat tempo a vůle.
Co čekat v kleci? V těžké váze často rozhodují maličkosti: práce na pletivu, schopnost udržet střed klece, kontrola vzdálenosti a hlavně kondice, protože i když se mluví o jednom úderu, titulové tempo umí přinutit těžkotonážníky dělat věci, které „na papíře“ nejsou jejich styl. To, co odborníci obvykle sledují nejvíc, je první třetina zápasu: kdo prosadí plán, kdo donutí soupeře měnit rytmus a kdo začne dřív platit za vlastní výpady.
Muší váha o titul: Zhalgas Zhumagulov vs. David Dvořák
Druhá titulová bitva je pro české fanoušky často ještě osobnější, protože v ní stojí David Dvořák proti šampionovi Žalgasi Žumagulovovi. V českém mediálním pokrytí se opakuje motiv „veteránů UFC“ a zároveň otázka, zda může mít OKTAGON brzy znovu českého šampiona.
Velkou pozornost vyvolalo i samotné vážení. Podle specializovaného reportu z váhových pokusů měl Žumagulov komplikaci při prvním navážení a šlo se na další pokus, zatímco Dvořák limit splnil. Tenhle typ epizody někdy skončí jen jako šum na sociálních sítích, jindy ale naznačí, že příprava neprobíhala ideálně – a u muší váhy, kde se hraje o tempo, motor a přesnost, to může být podstatný detail.
Odborníci u podobných duelů tradičně rozebírají hlavně tři věci: kdo bude diktovat výměny (stoj vs. pletivo), jak bude vypadat obrana proti takedownům a kdo dokáže udržet kvalitu i ve třetím a čtvrtém kole. Titulový zápas navíc přináší i tlak okamžiku – pro vyzyvatele je důležité nepřepálit start jen proto, že „teď se to musí stát“.
Návrat Patrika Kincla: Kincl vs. Robert Pukač
Pokud má dnešní turnaj jeden netitulový duel, který „žije vlastním životem“, je to právě Kincl–Pukač. iSport ho popisuje jako vyvrcholení rivality a zápas, který může výrazně promluvit do dalšího směřování Kinclovy kariéry. OKTAGON na svém eventovém profilu Kincla zároveň připomíná jako bývalého dlouhodobého vládce střední váhy a Pukače jako soupeře, který si v posledním období udělal jméno výraznými výhrami.
Co je na tom zajímavé z čistě sportovního hlediska: Kincl je typ bojovníka, kterému sedí, když může zápas strukturovat – pracovat s načasováním, číst soupeře, trestat chyby. Pukač v podobných narativech často stojí na opačné straně: rytmus, tlak, moment překvapení. A právě střet „kontroly“ s „chaosem“ bývá v aréně nejvděčnější, protože divák na tribuně vidí i drobnosti – náznaky, reakce na feinty, práci nohama – které na televizní kameře někdy zaniknou.
Další silné příběhy: rozlučka Petráška a „Spicy Pája“ v MMA debutu
Na kartě rezonuje i loučení Miloše Petráška. OKTAGON ve vlastním „fight-by-fight“ textu i v mediálním online pokrytí připomíná, že jde o poslední zápas jeho profesionální kariéry – což je motiv, který dokáže strhnout publikum bez ohledu na to, kdo komu „stylově sedí“.
A pak je tu duel, který přitahuje i lidi mimo tvrdé MMA jádro: Pavel „Spicy Pája“ Tóth jde do svého prvního MMA zápasu proti Ondřeji Raškovi, přičemž OKTAGON otevřeně komunikuje kontrast mezi debutantem a zkušeným profesionálem – a také to, že přípravu Tótha měl pod dohledem Karlos Vémola. Už samotné vážení podle iSport doprovodily emoce a incidenty, které jen přilévají olej do ohně očekávání.
Proč O2 arena znovu přitahuje pozornost: tradice, produkce a sázka na velké příběhy
OKTAGON dlouhodobě staví prosincovou O2 arenu jako „svatyni“ a finále sezóny. Oficiální popisy akce pracují s tím, že jde o závěrečný turnaj roku a jeden z vrcholů sezóny, což se odráží i v tom, jak je karta vyskládaná: titulová váha nahoře, titulová muší váha jako druhý pilíř a pod tím zápasy, které mají vlastní marketingovou sílu (Kincl, Petrášek, mediálně výrazné postavy).