Historie amerických vojenských intervencí a politického vlivu v Latinské Americe je dlouhá a komplikovaná, sahající až do období po druhé světové válce. USA, jakožto dominantní mocnost, se opakovaně angažovaly v politických záležitostech latinskoamerických zemí, a to často s cílem chránit své strategické zájmy. Mezi nejvýznamnější příklady patří Guatemalská krize v roce 1954, invaze na Kubu, intervence v Dominikánské republice, válka v Nikaragui a konečně invaze do Panamy v roce 1989.
V roce 1954 se Guatemala stala prvním případem, kdy USA provedly vojenskou intervenci s cílem svrhnout demokraticky zvoleného prezidenta Jacoba Arbenz. Tento krok byl motivován obavami z rostoucího vlivu komunismu a snahou ochránit americké obchodní zájmy v oblasti pěstování banánů, které byly silně zastoupeny americkou korporací United Fruit Company. Operace PBSUCCESS, jak byla akce nazvána, zahrnovala jak psychologickou válku, tak vojenskou podporu povstaleckým silám, což vedlo k Arbenzovu odstoupení a nastolení vojenské junty, která zemi uvrhla do dlouhého období politické nestability.
Dalším významným momentem v americké politice vůči Latinské Americe byla invaze na Kubu v roce 1961. Operace Záliv sviní, jejímž cílem bylo svrhnout režim Fidela Castra, skončila katastrofou a přispěla k prohloubení studené války mezi USA a Sovětským svazem. Neúspěch této akce měl dalekosáhlé důsledky, včetně posílení Castrovy moci a jeho vlivu na další socialistické hnutí v regionu. Kromě vojenských intervencí se USA snažily také o politické a ekonomické oslabování kubánského režimu prostřednictvím embarga a dalších sankcí.
V roce 1965 došlo k americké intervenci v Dominikánské republice, kdy prezident Lyndon B. Johnson nařídil vyslání vojenských jednotek s cílem zabránit tomu, aby se země stala další komunistickou baštou. Tento krok byl ospravedlněn tvrzením, že hrozí občanská válka, která by mohla destabilizovat celý region. Spojené státy nakonec za několik měsíců ukončily své vojenské angažmá, ale intervence měla za následek smrt tisíců lidí a prohloubila nedůvěru vůči americkým záměrům v Latinské Americe.
Následně v 80. letech došlo k americkému zásahu v Nikaragui, kde USA podporovaly kontrarevoluční síly známé jako Contras v jejich boji proti sandinistické vládě. Tato podpora byla součástí širšího úsilí o potlačení levicových hnutí v regionu. Americká vláda se snažila ospravedlnit tuto intervenci jako součást boje proti komunismu, avšak její metody, včetně tajného financování a dodávek zbraní, vyvolaly značnou kritiku a obavy z porušování lidských práv.
Posledním významným případem je invaze do Panamy v roce 1989, kdy USA svrhnuly generála Manuela Noriegu, který byl v té době spojencem USA, ale stal se problémem kvůli svým nelegálním aktivitám a porušování lidských práv. Operace Just Cause, jak byla akce nazvána, byla odůvodněna potřebou chránit americké občany a obnovit demokracii v Panamě. Invaze vedla k velkým ztrátám na životech a materiálním škodám, a opět vyvolala otázky ohledně legitimity amerických zásahů v regionu.
Tyto příklady ilustrují komplikovaný vztah mezi USA a Latinskou Amerikou, kde vojenské intervence a politický vliv často vedly k dlouhodobým následkům, které formovaly politickou krajinu regionu. Vztahy mezi těmito zeměmi byly poznamenány nedůvěrou a obavami z amerických záměrů, což mělo vliv na politiku a stabilitu mnoha latinskoamerických států. Historie amerických zásahů v této oblasti ukazuje, jak složité a mnohovrstevné jsou vztahy mezi mocnostmi a jak mohou intervence ovlivnit životy milionů lidí.