Stephen Miller, jeden z nejvlivnějších poradců bývalého prezidenta Donalda Trumpa, nedávno vyjádřil své názory na mezinárodní politiku a mocenské vztahy. Jeho prohlášení, že „žijeme v reálném světě, v němž rozhoduje síla a moc“, vyvolalo debaty o tom, jakým způsobem se Spojené státy americké staví k otázkám globální dominance a spolupráce se svými spojenci. Millerovo vnímání světa, které se soustředí na mocenské hry a konfrontaci, však ignoruje klíčový faktor, který činí USA silnými na mezinárodní scéně – jejich spojence.
Historie ukazuje, že moc USA ve světě není pouze výsledkem jejich vojenské síly nebo ekonomické dominance, ale také schopnosti vytvářet a udržovat silné aliance. Spojenectví, jako je NATO, a partnerství s dalšími zeměmi, jako jsou Japonsko, Austrálie a Jižní Korea, poskytují USA strategickou výhodu, která mnohonásobně zvyšuje jejich globální vliv. Tyto vztahy umožňují sdílení zdrojů, informací a vojenských kapacit, což posiluje kolektivní bezpečnost a ekonomickou stabilitu.
Ekonomická síla USA je také úzce spjata s jejich mezinárodními vztahy. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu (MMF) tvoří USA přibližně 24 % globálního HDP. Tento podíl je však silně ovlivněn obchodními vztahy se spojenci. Například obchodní dohody s Kanadou a Mexikem, jako je USMCA, nejenže posilují ekonomiku USA, ale také přispívají k stabilitě a prosperitě v celém regionu. Vzájemná závislost mezi USA a jejich spojenci tak vytváří silnější ekonomické základy pro všechny zúčastněné.
Vojenská přítomnost USA v různých regionech světa, včetně Evropy a Asie, rovněž hraje klíčovou roli v udržování míru a stability. Spojené státy investují značné prostředky do obrany a bezpečnosti svých spojenců, což posiluje jejich postavení jako globálního lídra. V roce 2022 dosáhly výdaje USA na obranu téměř 800 miliard dolarů, což představuje více než 38 % celkových vojenských výdajů na světě. Tato investice nejenže zajišťuje bezpečnost USA, ale také poskytuje ochranu jejich spojencům, což dále posiluje mezinárodní stabilitu.
Millerovo pojetí síly a moci, které se zaměřuje na jednostranné akce a izolacionismus, může mít dalekosáhlé důsledky. Pokud by se USA rozhodly opustit své tradiční spojenecké vztahy a spoléhat se pouze na vlastní sílu, riskovaly by oslabení své pozice na globální scéně. Izolacionismus by mohl vést k destabilizaci regionů, které jsou nyní chráněny americkou vojenskou přítomností, a tím by se mohly otevřít dveře pro agresivní chování ze strany států jako je Rusko nebo Čína.
Dopady takového přístupu by se projevily nejen v oblasti bezpečnosti, ale také v ekonomice. Oslabení spojeneckých vztahů by mohlo vést k obchodním konfliktům a ztrátě přístupu na důležité trhy. Spojené státy by se mohly ocitnout v situaci, kdy by musely čelit konkurenci bez podpory svých tradičních partnerů, což by mohlo ohrozit jejich ekonomickou stabilitu a růst.
V současném globalizovaném světě je klíčové, aby USA chápaly, že jejich síla nepochází pouze z vojenské nebo ekonomické moci, ale také z jejich schopnosti spolupracovat a vytvářet silné aliance. Spojenci jsou pro USA nejen strategickými partnery, ale také důležitými hráči, kteří přispívají k udržení globální stability a prosperity. Vytváření a udržování těchto vztahů by mělo být prioritou pro každou administrativu, která usiluje o udržení amerického vlivu ve světě.
Závěrem lze říci, že Millerovo pojetí síly a moci, které se opírá o jednostranné akce, je v rozporu s historickým vývojem a současnými trendy v mezinárodní politice. USA by měly pokračovat v budování a posilování svých spojeneckých vztahů, aby zajistily svou pozici jako globálního lídra. Jen tak mohou efektivně čelit výzvám, které přináší dynamický a často nepředvídatelný mezinárodní kontext.