V posledních měsících se v ruských médiích objevila zajímavá narativní linie, která se zaměřuje na údajný příliv lidí z Německa do Ruska. Tento fenomén je prezentován jako důsledek tzv. „woke“ kultury, kterou někteří lidé v západní Evropě odmítají. Ruská propaganda se snaží vykreslit obraz země, která nabízí útočiště pro ty, kdo se cítí být pronásledováni liberálními hodnotami a politickou korektností. Nicméně, realita se ukazuje jako mnohem složitější a statistiky, které by měly tento příběh podpořit, hovoří o něčem jiném.
Podle ruských státních médií, zejména těch, které jsou pod přímým vlivem Kremlu, se v poslední době zvýšil počet Němců, kteří se rozhodli přestěhovat do Ruska. Tento trend je prezentován jako důkaz, že Rusko se stává alternativou k „woke“ západu. Ruská vláda se snaží oslovit zejména ty, kteří se cítí být marginalizováni v jejich domovských zemích, a nabízí jim možnost najít nové místo pro život v zemi, která se vymezuje proti západním hodnotám.
Avšak, statistiky, které by podporovaly tento obraz, nejsou příliš přesvědčivé. Údaje ukazují, že skutečný počet Němců, kteří se stěhují do Ruska, je mnohem nižší, než jak se v médiích uvádí. Většina těchto tvrzení se zakládá na individuálních příbězích, které jsou často zveličovány nebo selektivně vybrány, aby podpořily určitou propagandistickou linii. V reálu se ukazuje, že migrační toky mezi Německem a Ruskem nejsou tak výrazné, jak by ruská propaganda ráda tvrdila.
Zajímavé je, že tento příběh o „anti-woke“ Němcích v Rusku se objevuje v kontextu širšího narativu, který Kreml buduje v rámci své zahraniční politiky. V době, kdy se západní země stále více distancují od Ruska a uvalují na něj sankce, se ruská vláda snaží najít nové spojence a podporu v rámci alternativních narativů. Tímto způsobem se snaží posílit vlastní legitimitu a prezentovat se jako obránce tradičních hodnot a kulturní identity.
Propagandistické úsilí Kremlu však naráží na realitu, která je mnohem složitější. Mnozí lidé, kteří by mohli být označeni jako „anti-woke“, se ve skutečnosti rozhodují pro migraci z různých důvodů, které s politickými nebo kulturními otázkami nemusí mít nic společného. Ekonomické příležitosti, osobní životní situace nebo dokonce touha po dobrodružství hrají v rozhodování jednotlivců často klíčovou roli.
Ruská propaganda se také snaží využít obavy ze ztráty tradičních hodnot v západních společnostech. V tomto kontextu se snaží přitáhnout pozornost k těm, kteří se cítí být ohroženi liberálními ideologiemi, a nabízet jim Rusko jako alternativu, kde mohou žít podle svých vlastních zásad. Tento narativ je však často založen na zkreslených představách o západních zemích a jejich hodnotách.
V posledních letech se také objevila řada příběhů o německých občanech, kteří se rozhodli pro dlouhodobý pobyt v Rusku, a to nejen kvůli politickým důvodům, ale také z osobních důvodů. Mnozí z nich se snaží najít klidnější život, daleko od ruchu a stresu velkoměst, nebo se zajímají o ruskou kulturu a historii. Tyto příběhy však nejsou dostatečně reflektovány v ruských médiích, která se zaměřují především na zdůraznění politických aspektů migrace.
Zatímco ruská vláda se snaží využívat příběhy o „anti-woke“ Němcích jako součást své propagandy, realita ukazuje, že migrace mezi Německem a Ruskem je mnohem složitější a rozmanitější, než jak se prezentuje. Statistické údaje a výzkumy ukazují, že většina lidí, kteří se rozhodují pro migraci, se neřídí pouze politickými ideologiemi, ale také osobními a ekonomickými faktory. Ruská propaganda se tedy snaží manipulovat s realitou a vytvářet obraz, který odpovídá jejím cílům, ale skutečnost zůstává mnohem pestrější a složitější.