Když se v roce 2000 na filmovém plátně poprvé objevila adaptace románu Bret Eastona Ellise „American Psycho“, málokdo by tušil, jaký kultovní status si tento snímek vybuduje. Christian Bale v roli psychopatického yuppie Patricka Batemana si získal srdce diváků, ale také vyvolal nejednu kontroverzi. Nyní, po více než dvaceti letech, se zdá, že film znovu ožívá – avšak v poněkud jiném kontextu. Ellis nedávno prohlásil, že několik významných hereckých osobností odmítlo možnost ztvárnit Batemana v připravované nové verzi právě kvůli obavám z porovnání s Baleným. Tento fakt vrhá na celý projekt nové světlo, a nutí nás zamyslet se nad tím, co vlastně „American Psycho“ znamená v současné filmové kultuře.
Příběh Patricka Batemana je sice zasazen do doby dravých devadesátých let, avšak jeho poselství a psychologické nuance zůstávají nadčasové. Ellisova kritika konzumerismu a prázdnoty moderního života je stále aktuální, a to i v dnešní době, kdy se zdá, že lidé jsou více než kdy jindy zahleděni do svých mobilních telefonů a virtuálních identit. Tato tematizace dává filmu hloubku, která se neomezuje pouze na povrchní zobrazení násilí a psychopatických sklonů. Je to spíše zrcadlo, které odráží naše vlastní slabosti a touhy.
Režie Mary Harron, která se ujala adaptace Ellisova románu, byla klíčová pro úspěch prvního filmu. Harron dokázala propojit absurdní humor s temnou atmosférou, což vytvořilo jedinečný kontrast, jenž diváky nejen pobavil, ale i znepokojil. Její schopnost zachytit psychologii postav a vytvořit napětí v každé scéně je něco, co by mělo být inspirací pro každého režiséra. V nových spekulacích o pokračování se očekává, že se ve vedení projektu ocitne někdo obdobně talentovaný. Avšak otázkou zůstává, zda se podaří dosáhnout takové úrovně, jakou Harron nastavila.
Hudební doprovod filmu, jenž byl složen převážně z hitů devadesátých let, umocňuje atmosféru a dodává ději specifický nádech. Není to jen soundtrack, ale jakási časová kapsle, která nás vrací do doby, kdy se yuppie kultuře dařilo. Pokud se nová verze skutečně dostane na plátna kin, bude nezbytné, aby hudební složka opět odrážela dobu, v níž žijeme, a přitom zachovala esenci původní verze. Je otázkou, zda se tvůrcům podaří najít takové skladby, které dokáží vystihnout současnou atmosféru a zároveň navázat na ikonické melodie původního filmu.
Herecké výkony jsou v „American Psycho“ klíčovým prvkem, který posouvá celý příběh na novou úroveň. Baleův výkon v roli Batemana je dodnes považován za jeden z nejikoničtějších v historii. Jeho proměna z charismatického a zdánlivě dokonalého muže na psychopatického vraha je fascinující a děsivá zároveň. Pokud by se v novém filmu objevil někdo jiný, bylo by téměř nemožné vyhnout se srovnání s Baleovým výkonem. To je pravděpodobně důvod, proč mnoho hvězd, které by měly potenciál, raději tuto příležitost odmítlo. Strach z porovnání s tak silným hereckým výkonem je oprávněný.
Je to paradoxní situace: Ellisův text, který je v podstatě kritikou prázdnoty a povrchnosti, nyní sám vytváří tlak na budoucí protagonisty. Nová generace hereckých hvězd se ocitá pod nátlakem nejen očekávání fanoušků, ale také osobního strachu z neúspěchu. Možná je to právě tento strach, který odrazuje talentované herce od toho, aby se chopili této výzvy. V kultuře, která neustále hledá nové talenty a inovace, se zdá, že se snažíme najít něco nového, přičemž zapomínáme na to, co už bylo úspěšné.
Když se zaměříme na kontext žánru, „American Psycho“ stojí na pomezí thrilleru a satiry. Tento žánrový hybrid je složitý a vyžaduje od tvůrců pečlivé vyvážení mezi těmito prvky. Mnoho pokusů o adaptaci podobných děl se nedokázalo vyrovnat s touto výzvou, a tak se diváci mohou obávat, že nový film přinese pouze slabou napodobeninu originálu. Podaří se novému projektu zachovat rovnováhu mezi temnými tématy a humorem, nebo se z něj stane jen laciná napodobenina?
Na závěr lze říci, že odmítnutí významných hvězd pro novou verzi „American Psycho“ vrhá na projekt stín očekávání a obav. Pokud se tvůrci rozhodnou pokračovat, budou muset čelit nejen dědictví, které zanechal první film, ale také očekáváním diváků ve světě, kde je kritika konzumerismu stále relevantní. Zda se jim podaří vytvořit dílo, které se vyrovná originálu, nebo zda se stanou dalším pokusem, který neuspěje, zůstává otázkou. Jak říká samotný Ellis, umění by mělo vyvolávat pocit a diskusi – a to je přesně to, co „American Psycho“ dělá, ať už je jeho forma jakákoliv.