Na letošní Mnichovské bezpečnostní konferenci se exilový korunní princ Íránu Reza Pahlavi obrátil na evropské lídry s naléhavou výzvou. V kontextu rostoucí krize v Íránu, která je provázena masovými protesty a nespokojeností s vládou, vyzval k aktivnímu zapojení Evropy do podpory íránského lidu v jeho úsilí o svržení islamistického režimu. Tato situace vyvolává otázku, zda má Evropa skutečně nějakou páku, kterou by mohla využít k tomu, aby pomohla Íráncům dosáhnout změny.
Írán se nachází v turbulentním období. Po smrti generála Qassema Solejmáního v roce 2020 a následném zvýšení represí ze strany vlády se v zemi rozhořely protesty, které byly reakcí na ekonomické problémy, korupci a nedostatek základních svobod. Tyto události vedly k tomu, že se exiloví představitelé, jako je Pahlavi, stali hlasem pro Iránce toužící po změně. Pahlavi, který se narodil v exilu, argumentuje, že Evropa má morální povinnost pomoci Íráncům v jejich boji za svobodu.
Přesto se zdá, že evropské země jsou v této otázce rozdělené. Některé státy, jako je Francie a Německo, se snaží udržovat dialog s Íránem, a to i v oblasti jaderného programu. Tento přístup je podmíněn snahou o stabilizaci regionu a zabránění dalšímu zhoršování situace. Na druhé straně se však objevují hlasy, které volají po tvrdší reakci na íránské porušování lidských práv a podporu teroristických skupin v regionu.
Evropská unie se v minulosti snažila o diplomacii, ale výsledky byly často zklamáním. Snahy o dosažení jaderné dohody s Íránem, známé jako JCPOA, se ukázaly jako problematické. Po jednostranném odstoupení USA od dohody v roce 2018 se situace ještě více zkomplikovala. Írán začal porušovat dohodnutá omezení a mezinárodní společenství se ocitlo v patové situaci.
V této souvislosti je otázka, jaké možnosti má Evropa, aby se stala aktivním hráčem v íránské krizi. Mnoho evropských zemí se obává, že jakýkoli agresivní krok by mohl vyvolat ještě větší represivní reakci ze strany Teheránu. Ačkoliv Pahlavi vyzval k přímé pomoci, včetně podpory protestujících a poskytnutí azylu pro disidenty, evropské vlády se zdají být opatrné. Jejich rozhodování je ovlivněno nejen obavami o bezpečnost, ale i ekonomickými zájmy, které mají v Íránu.
Samotná otázka lidských práv je v íránském kontextu složitá. V posledních letech došlo k zvýšenému tlaku na disidenty a novináře. Mnozí byli zatčeni nebo dokonce mučeni za své názory. Tato situace vyvolává u některých evropských politiků obavy, že jakákoli podpora by mohla být vnímána jako vměšování do vnitřních záležitostí země. Na druhou stranu, ignorování těchto problémů by mohlo posílit dojem, že Evropa se pouze dívá na události z povzdálí, aniž by se angažovala v podpoře demokratických hodnot.
V rámci Mnichovské bezpečnostní konference se rovněž diskutovalo o širších geopolitických aspektech, které ovlivňují Írán. Vztahy mezi Íránem a západními zeměmi jsou poznamenány historickými křivdami a nedůvěrou. Kromě toho, Írán se snaží posílit své vazby na jiné mocnosti, jako je Rusko a Čína, což komplikuje snahy Západu o ovlivnění situace.
Mnozí analytici se shodují, že Evropa by měla hledat rovnováhu mezi podporou lidských práv a snahou o stabilitu v regionu. Zatímco Pahlavi a další exiloví vůdci apelují na evropské politiky, aby se stali aktivními účastníky, realita je taková, že evropské státy se musí vyrovnat s komplexním a mnohovrstevnatým problémem.
Je jasné, že Írán se nachází v krizi, která má dalekosáhlé důsledky nejen pro region, ale i pro globální politiku. Evropa se musí rozhodnout, zda chce být pasivním pozorovatelem, nebo zda se pokusí využít své diplomatické a ekonomické nástroje k tomu, aby pomohla lidem v Íránu. Otázka zní: má Evropa odvahu a vůli přistoupit na aktivnější roli v této nelehké situaci?