Gérard Depardieu, herecká legenda a mezinárodní celebrita s desítkami ikonických rolí, čelí v 76 letech reálné hrozbě odsouzení. Podle obžaloby se měl na filmovém natáčení v září 2021 dopustit obtěžování dvou žen – asistentky režie a výtvarnice dekorací – které tvrdí, že je herec osahával během práce. Depardieu veškerá obvinění popírá a tvrdí, že k fyzickému kontaktu došlo případně neúmyslně, například při hledání rovnováhy.
Proces okamžitě polarizoval veřejné mínění. Zatímco advokát jedné z žalujících žen popsal Depardieua jako „učebnicový případ misogynie“, obhájce Jérémie Assous obvinil protistranu z aktivismu, který podle něj neakceptuje možnost obhajoby jako legitimní součást spravedlivého procesu.
Francouzská herečka a Depardieuova dlouholetá kolegyně Fanny Ardant, která se objevila po jeho boku ve filmu Les Volets Verts, svědčila v jeho prospěch. Ve své obhajobě herece označila za „monstrum i světce“, čímž poukázala na rozporuplnost umělecké geniality a jejího společenského dopadu. Brigitte Bardot, někdejší sexsymbol francouzské kinematografie, šla ještě dál a označila současné společenské klima za „hon na muže“, kterým podle ní trpí zejména talentovaní umělci. „Feminismus není moje věc,“ prohlásila devadesátiletá Bardotová v rozhovoru pro francouzskou televizi.
Otázky moci, věhlasu a accountability
Debata o Depardieuově případu není pouze právní – je také kulturní a politická. V době, kdy se mnoho veřejně známých mužů ocitá pod drobnohledem kvůli obviněním ze sexuálního obtěžování či zneužívání moci, představuje tento proces lakmusový papírek pro francouzskou justici. Jde o to, zda bude schopna postavit se symbolům, které se po desetiletí těšily ochraně a výsadám veřejného statutu, nebo zda podlehne pokušení udržet „své ikony“ nad zákonem.
Depardieu není prvním umělcem, kterého stihl podobný osud. V roce 2020 byl v Itálii odsouzen herec a režisér Asia Argento v souvislosti s případem sexuálního styku s nezletilým. V USA se stal nejviditelnějším případem Harvey Weinstein, někdejší hollywoodský magnát, jehož série soudních procesů odstartovala celosvětové hnutí #MeToo. Depardieu se tak připojuje ke skupině mužů, jejichž status nedokázal ochránit před stíháním – ať už oprávněným, nebo zpochybňovaným.
Tíha mediálního soudu a herecká identita
Depardieu během procesu několikrát poznamenal, že soudní řízení připomíná filmové drama. „Je to jako být v sci-fi filmu, jenže není to film. Je to život,“ prohlásil během jednoho z výslechů. Takové výroky mohou být čteny jako pokus o ironický odstup, ale také jako svědectví o hlubokém vnitřním konfliktu, kterému čelí osoba, která většinu života strávila před kamerou.
Jeho slova naznačují, že se v procesu cítí být spíše figurou v inscenaci než účastníkem racionálního řízení. Tento pocit odcizení může být částečně výsledkem kulturního narativu, který kolem něj během desetiletí vznikl – Depardieu nebyl jen herec, ale živoucí symbol francouzské vitality, bohémy a nespoutané mužnosti. A právě tyto kvality jsou nyní zpochybňovány jako přetvářka, za kterou se mohlo skrývat nepřijatelné chování.
Soudní síň jako aréna nové morálky
Depardieuův proces je tak nejen o právní vině nebo nevině, ale i o redefinici postavení veřejných osobností v demokratické společnosti. Francouzská justice zde stojí před úkolem vyvážit ochranu obětí s právem na obhajobu, a zároveň respektovat presumpci neviny v prostředí, které je čím dál méně tolerantní k jakýmkoli náznakům sexistického chování.
Očekávaný rozsudek – který může zahrnovat podmíněný trest odnětí svobody, peněžitou pokutu a zápis do registru sexuálních delikventů – bude důležitý nejen pro samotného Depardieua, ale i pro symbolický rámec, který okolo něj vznikl.