Donald Trump, bývalý prezident USA, si v Evropě našel řadu nadšených příznivců. Jeho politické názory a styl vedení přitahují pozornost, a to nejen v Americe, ale i na starém kontinentu. Zatímco Trumpovo chování a některé jeho rozhodnutí, jako například pokus o převzetí Grónska, vzbudily kritiku a ztrátu některých příznivců, jeho vliv na evropskou politiku zůstává nezanedbatelný.
Mezi jeho nejvýraznější evropské podporovatele patří politici, kteří sdílí podobné názory na migraci, ekonomiku a národní suverenitu. V mnoha zemích se nacházejí vůdci, kteří se snaží napodobit Trumpovu strategii, a to jak v oblasti komunikace, tak v politických prioritách. Například v Německu se objevují hlasy, které se snaží přitáhnout voliče pomocí populistických témat, a to i v kontextu stále se měnící evropské politiky.
Jedním z prominentních příkladů je italský premiér Giorgia Meloniová, jejíž strana, Bratři Itálie, se vyznačuje nacionalistickými a konzervativními postoji. Meloniová, která se nebojí otevřeně kritizovat EU, nachází inspiraci v Trumpových přístupech k migraci a ekonomice. Její rétorika, zaměřená na ochranu národních zájmů, se shoduje s Trumpovým důrazem na „America First“. Podobné tendence lze zaznamenat i v dalších evropských zemích, kde populistické strany získávají na popularitě.
Francouzský politik Marine Le Pen, lídr Národního sdružení, je dalším příkladem, kdy se evropský populismus spojil s Trumpovým stylem. Le Penová, která dlouhodobě usiluje o odklon od centralizované evropské politiky, se snaží prosazovat myšlenku národní identity a suverenity. Její podpora ze strany voličů v posledních letech vzrostla, a to především díky jejímu důrazu na témata, která rezonují s Trumpovým voličstvem.
V Polsku se situace vyvíjí obdobně. Pravicová vláda vedená stranou Právo a spravedlnost (PiS) se často odvolává na Trumpovy principy, zejména co se týče obrany národních zájmů a kritiky migrace. Polský premiér Mateusz Morawiecki se snaží posílit vztahy s USA a Trumpova politika mu poskytuje oporu v domácí politice. Politické a ekonomické spojení mezi těmito zeměmi je silné, a to i přes výzvy, které přináší evropská integrace.
V rámci britské politiky se také objevují podobné tendence. Boris Johnson, bývalý britský premiér, se často prezentoval jako „britský Trump“. Jeho populistický styl a zaměření na národní zájmy přitahovaly pozornost příznivců, kteří hledali alternativu k tradičním politickým stranám. I když Johnson čelil mnoha kritikám, jeho strategie, včetně brexitu, byla v mnoha ohledech ovlivněna Trumpovým přístupem.
Nicméně, Trumpova popularita v Evropě není bezproblémová. Jeho plány na převzetí Grónska, které byly vnímány jako imperiální gesto, vyvolaly vlnu kritiky a mnozí jeho evropské příznivci se ocitli v obtížné situaci. Zatímco někteří z nich nadále obhajují Trumpovy názory, jiní se snaží distancovat od jeho kontroverzních kroků, aby si udrželi podporu voličů.
Vzhledem k rostoucímu populismu a nacionalismu v Evropě se dá očekávat, že Trumpovi „duchovní souputníci“ budou i nadále hrát významnou roli v politickém diskurzu. Jejich úspěch však bude záviset na schopnosti reagovat na měnící se politické a ekonomické podmínky, stejně jako na Trumpově vlastním politickém vývoji v USA. Jak se situace vyvíjí, je jasné, že vztah mezi Trumpem a jeho evropskými příznivci zůstává složitý a dynamický.