Likvidace státních podniků, které spadají pod ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a ministerstvo zemědělství (MZe), se v mnoha případech táhne více než dvě desetiletí. Podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) se na této situaci podílejí především faktory, které likvidátor nebo zakladatel nemohou ovlivnit. Avšak v některých případech, jak ukazuje prověřování NKÚ, je prodlení způsobeno nečinností vedení daného podniku. Kontroloři rovněž upozornili na to, že ministerstvo průmyslu nesplnilo některé povinnosti, které mu jako zakladateli náležely.
V rámci kontroly bylo analyzováno celkem 20 likvidací státních podniků. Z této skupiny se ukázalo, že více než polovina z nich byla v likvidaci déle než 10 let, a v několika případech se doba likvidace blížila k 30 letům. Zpráva NKÚ zdůrazňuje, že prodlení v těchto procesech má negativní dopad nejen na státní rozpočet, ale i na efektivitu správy státního majetku.
Podle NKÚ je důvodem pro dlouhé trvání likvidací často složitá právní situace, jako například nevyřešené majetkové vztahy nebo spory s věřiteli. Kontroloři však také zjistili, že v některých případech došlo k prodlení v důsledku nečinnosti ze strany vedení likvidovaných podniků. Tato zjištění vyvolávají otázky ohledně odpovědnosti a efektivity řízení těchto státních subjektů.
Ministerstvo průmyslu a obchodu, které je zodpovědné za správu a likvidaci státních podniků, podle NKÚ nedodržovalo některé své povinnosti. Mezi tyto povinnosti patří například pravidelný dohled nad činností likvidátorů a zajištění, aby likvidace probíhaly v přiměřeném čase. Kontroloři zjistili, že ministerstvo v některých případech neprovádělo potřebné kontroly a nevyžadovalo od likvidátorů pravidelné zprávy o průběhu likvidace.
Zpráva NKÚ rovněž poukazuje na to, že ministerstvo zemědělství se v některých případech chovalo obdobně. Kontroloři zjistili, že i zde došlo k prodlením, a to jak z důvodu složitosti právních vztahů, tak i z důvodu nečinnosti vedení. V některých případech bylo zjištěno, že likvidátoři nebyli dostatečně motivováni k tomu, aby procesy urychlili, což vedlo k dalšímu prodlužování likvidací.
V rámci zprávy NKÚ byly také identifikovány konkrétní příklady podniků, jejichž likvidace se táhne desítky let. Například podniky, které se zabývaly výrobou a distribucí zemědělských produktů, čelily složitým právním sporům, které bránily jejich rychlé likvidaci. Kontroloři rovněž uvedli, že v některých případech nebyly dostatečně využívány alternativní způsoby řešení sporů, což by mohlo urychlit proces likvidace.
Ministerstvo průmyslu a obchodu na zjištění NKÚ reagovalo tím, že přiznalo nedostatky v oblasti řízení likvidací státních podniků. Podle vyjádření ministerstva se plánuje zlepšení procesů a zavedení nových kontrolních mechanismů, které by měly zajistit efektivnější správu likvidací. Ministerstvo rovněž uvedlo, že se zaměří na školení likvidátorů a zajištění lepší komunikace mezi jednotlivými subjekty zapojenými do procesu likvidace.
NKÚ ve své zprávě doporučuje, aby ministerstva zavedla jasná pravidla a standardy pro řízení likvidací státních podniků. To by mělo zahrnovat nejen pravidelné kontroly a hodnocení výkonu likvidátorů, ale také transparentní postupy, které by umožnily veřejnosti sledovat průběh likvidací. Kontroloři rovněž doporučují zlepšení spolupráce mezi jednotlivými ministerstvy, aby se předešlo duplicitním procesům a zbytečným prodlením.
Dlouhá doba likvidace státních podniků je problémem, který se dotýká nejen státní správy, ale i ekonomiky jako celku. Efektivní likvidace podniků může přispět k uvolnění státního majetku a jeho následnému využití pro jiné účely, což by mohlo mít pozitivní dopad na rozpočet a hospodářský růst. Zpráva NKÚ tedy ukazuje na potřebu reformy v oblasti správy státního majetku a likvidace podniků, aby se zajistilo, že procesy budou probíhat rychleji a efektivněji.
Závěrem lze říci, že situace kolem likvidace státních podniků je komplexní a vyžaduje důkladné přehodnocení stávajících postupů a pravidel. Zpráva NKÚ by mohla být impulsem pro změny, které by vedly k efektivnějšímu řízení státního majetku a zkrácení doby likvidace, což by mělo pozitivní dopad na celou ekonomiku.