Historie amerických vojenských intervencí v Latinské Americe je dlouhá a komplikovaná, sahající až do období po druhé světové válce. Tyto zásahy, často zdůvodňované bojem proti komunismu nebo potřebou stabilizace regionu, měly dalekosáhlé důsledky pro místní obyvatelstvo a politickou krajinu. Případ Venezuely, který upoutal pozornost v posledních letech, je jen jedním z mnoha příkladů, které ilustrují tuto dynamiku.
Jedním z prvních zásahů, který lze považovat za klíčový, byla operace PBSUCCESS v Guatemale v roce 1954. Tato intervence, podpořená CIA, vedla k svržení demokraticky zvoleného prezidenta Jacoba Arbenz, jehož reformy v oblasti agrární politiky byly pro americké zájmy nepřijatelné. Spojené státy tehdy argumentovaly, že Arbenzova politika je příliš levicová a může vést k šíření komunismu v regionu. Následné období bylo poznamenáno dlouhým obdobím politické nestability a násilí, které trvalo několik desetiletí.
Dalším významným příkladem je intervence v Dominikánské republice v roce 1965. Po vyhlášení revoluce a v souvislosti s obavami z návratu k levicové vládě, Spojené státy poslaly vojenské síly, aby podpořily proamerického kandidáta. Tato operace byla kritizována jako porušení suverenity a vedla k dalšímu rozdělení společnosti. Zásah měl za následek tisíce obětí a prohloubil politickou krizi, která zemi sužovala.
V roce 1983 přišla na řadu invaze do Grenady, která byla oficiálně odůvodněna obavami o bezpečnost amerických občanů a prevencí šíření komunismu. Spojené státy, s podporou několika karibských zemí, provedly vojenskou operaci, která vedla k rychlému svržení vlády. Tato akce byla z pohledu Washingtonu úspěšná, avšak mezinárodní společenství ji mnohdy kritizovalo jako neoprávněnou agresi.
Následně, v 80. letech, Spojené státy zasáhly v Nikaragui, kde podporovaly kontrarevoluční síly známé jako Contras. Tyto skupiny bojovaly proti vládě Sandinistů, která byla považována za levicovou a proamerickým zájmům nepohodlnou. Tato intervence vedla k občanské válce, která trvala několik let a měla za následek smrt tisíců lidí. Politika Spojených států v této oblasti byla často kritizována pro její brutalitu a pro porušování lidských práv.
V posledních letech se pozornost zaměřila na Venezuelu, kde americká politika zahrnovala nejen ekonomické sankce, ale i přímé vojenské hrozby. Změny v politice a vládě prezidenta Nicoláse Madura, který byl považován za socialistického vůdce, vyvolaly obavy v Bílém domě. Spojené státy se snažily podpořit opozici a zdůraznily ochotu zasáhnout, což vyvolalo mezinárodní debaty o suverenitě a legitimnosti takových kroků.
Tyto intervence, ačkoliv často prezentované jako snaha o zajištění stability a demokracie, měly za následek opakovaně zhoršení situace v dotčených zemích. Politické, ekonomické a sociální důsledky jsou často dlouhodobé a zasahují do životů milionů lidí. Jak historie ukazuje, intervence Spojených států v Latinské Americe nejsou ojedinělým jevem, ale spíše součástí širšího vzorce, který má své kořeny v geopolitických zájmech a ideologických konfliktech, které stále ovlivňují vztahy v regionu.