Když město v neděli 21. prosince 2025 zveřejnilo parte, byla to pro řadu lidí z Vysočiny zpráva, která se nezastaví jen u jedné věty v přehledu událostí. Ve věku 81 let zemřela evangelická farářka Daniela Brodská – signatářka Charty 77 a zároveň první polistopadová starostka Jihlavy. Poslední rozloučení se má konat v pátek 27. prosince od 11 hodin v evangelickém kostele ve Dvoře Králové nad Labem; v parte je zároveň prosba, aby lidé místo květin podpořili Diakonii Českobratrské církve evangelické ve Dvoře Králové.
Její život se v českém příběhu druhé poloviny 20. století dá číst jako sled střetů mezi povoláním a mocí: mezi vírou a státem, mezi občanskou odpovědností a normalizační kontrolou, mezi krátkou epizodou politické funkce a celoživotní službou. V tom je Daniela Brodská zvláštní typ veřejné osobnosti. Neudělala si z politiky kariéru – naopak, vstoupila do ní ve chvíli, kdy se lámaly dějiny, a odešla, jakmile uznala, že její místo je jinde.
Kořeny: dcera faráře, technické studium a cesta k teologii
Daniela Brodská, rozená Horáková, se narodila 29. srpna 1944 v Růžďce u Vsetína do rodiny evangelického faráře a učitelky. Nezačínala jako „předurčená disidentka“. Nejprve vystudovala strojní průmyslovou školu v Břeclavi a pracovala jako konstruktérka v Hustopečích. Teprve poté přišel zásadní obrat: nastoupila do Prahy na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu.
V roce 1967 se provdala za Petra Brodského a o rok později studium úspěšně dokončila. Rodinný život se brzy propojil s realitou doby. V letech 1971 a 1973 se narodily děti a právě v období těhotenství – v okamžiku, kdy by společnost měla spíš chránit – jí státní úřady odebraly souhlas k výkonu duchovenské služby.
Tento krok nebyl jen administrativní formalitou. V tehdejším Československu představoval státní souhlas klíčovou páku režimu: duchovní bez něj nesměl vykonávat svou práci. Z dnešního pohledu se snadno přehlédne, jak hluboký zásah do existence to znamenalo – nejen do zaměstnání, ale do identity člověka, který svou profesi chápe jako povolání. Sama Brodská později mluvila o dlouhém období, kdy farářkou nebyla: o mateřské dovolené, ztrátě souhlasu, civilních zaměstnáních a o krátké epizodě v politice po roce 1989, než se mohla k duchovní službě vrátit.
Charta 77: podpis, který měl následky
V druhé polovině 70. let se s manželem zapojili do šíření náboženských knih pašovaných ze zahraničí. Šlo o tichou, nenápadnou práci, která ale režim zneklidňovala: svobodné myšlení a víru mimo kontrolované struktury. V roce 1977 oba podepsali Chartu 77.
Tento podpis nebyl symbolickým gestem bez následků. Po Chartě se Brodské výrazně zkomplikovaly pracovní možnosti. Obtížně sháněla i krátkodobá zaměstnání a žila pod dohledem státních orgánů. Charta se tak v jejím životě neprojevila jednorázovým aktem odvahy, ale dlouhodobým postojem, který měl každodenní cenu.
Z dnešních debat o občanské statečnosti vyplývá ještě jedna důležitá rovina jejího příběhu. Brodská nikdy Chartu nevyužívala jako morální kapitál. Nevystupovala jako profesionální disidentka. Podpis byl součástí jejího postoje k odpovědnosti, který se později projevil i v tom, jak přistupovala k politické moci po roce 1989.
Jihlava 1989–1991: okamžik, kdy občanská energie přerostla v odpovědnost
Během sametové revoluce se Daniela Brodská zapojila do činnosti Občanského fóra v Jihlavě. Počátkem roku 1990 se stala předsedkyní Městského národního výboru, tedy jedné z klíčových funkcí v přechodové správě města. Po komunálních volbách v listopadu 1990 nastoupila jako starostka Jihlavy.
Její působení na radnici trvalo relativně krátce – zhruba do roku 1991, případně do začátku roku 1992. Právě v této době se rozhodla z funkce odejít a vrátit se k duchovní službě. Sama později otevřeně vysvětlovala proč. Vzpomínala na počátky Občanského fóra jako na dobu důvěry, odvahy a práce po neprošlapaných cestách. Zároveň ale mluvila o tom, že ji postupně vyčerpávaly politické třenice mezi stranami a boj o moc, který považovala za odvádění energie od skutečné práce pro město.
Nevstoupila do žádné politické strany. Neviděla v tom smysl ani osobní naplnění. Její rozhodnutí odejít nebylo útěkem, ale vědomým krokem. Ukazuje na zvláštní rys její osobnosti: schopnost rozlišit mezi službou a ambicí a odejít ve chvíli, kdy se tyto dvě roviny začnou míjet.
Návrat k povolání: farářka po dlouhé pauze
Po odchodu z jihlavské radnice se Daniela Brodská vrátila k farářské službě. Od roku 1992 působila v několika sborech – mimo jiné v Kostelci nad Labem, Kladně, Vrchlabí a ve Dvoře Králové nad Labem. Sama opakovaně říkala, že právě duchovní práce je to, k čemu má vztah, vzdělání i vnitřní přesvědčení.
S odstupem hodnotila své starostování jako významnou, ale uzavřenou kapitolu. Nevracela se k ní s nostalgií ani s hořkostí. Vnímala ji jako úkol, který měl svůj čas, a po jeho splnění se chtěla vrátit k tomu, co považovala za své skutečné poslání.
Ve svých pozdějších rozhovorech se dotýkala i tématu postavení žen v církvi a ve veřejném prostoru. Otevřeně mluvila o tom, že se musela naučit prosazovat v prostředí, kde převládali muži, a že to vyžadovalo určitou tvrdost i odolnost. Přesto farářskou práci označovala za splněný sen, zejména po dlouhé přestávce, kdy jí do života zasahoval stát, rodinné povinnosti i politika.
Smrt a poslední rozloučení
Daniela Brodská zemřela ve věku 81 let. Poslední rozloučení se má konat v evangelickém kostele ve Dvoře Králové nad Labem. Její rodina i blízcí zároveň zveřejnili přání, aby lidé místo květinových darů podpořili místní Diakonii.