Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal muži označovanému jako Vladimír 600 tisíc korun za majetkovou újmu. Podle rozsudku měl v roce 2005 zdědit rodinný dům v pražských Miškovicích po své babičce, závěť se ale tehdy kvůli chybě notářky pověřené soudem nenašla. Nemovitost následně zdědila Vladimírova matka jako nepominutelná dědička a prodala ji.
Žena sepsala závěť v roce 1973 a dům v ní odkázala vnukovi. Dokument se však při původním dědickém řízení nedohledal. Vladimír se o existenci poslední vůle dozvěděl až poté, co ji soudní archiv nalezl a zaslal mu ji. Podle informací Radiožurnálu a serveru iROZHLAS.cz měl dům v roce 2005 hodnotu 1,2 milionu korun.
Soud při stanovení náhrady vycházel z ceny nemovitosti v době, kdy k pochybení došlo, tedy v roce 2005. Odkázal přitom na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle nějž se škoda určuje k okamžiku, kdy se majetek poškozeného nerozmnožil. Přiznanou částku soud snížil na polovinu hodnoty domu také s ohledem na postavení Vladimírovy matky jako nepominutelné dědičky.
Vladimír po státu požadoval celkem 18 milionů korun. Do nároku zahrnul i současnou hodnotu domu, kterou odhadoval na 15 milionů korun, a ušlý zisk z možného pronájmu nemovitosti za devatenáct let ve výši 3,4 milionu korun. Soud nárok na ušlý zisk neuznal, protože jej považoval za založený na hypotetických úvahách. Nevyhověl ani požadavku na náhradu hodnoty domu podle jeho současné ceny.
Vedle majetkové újmy Vladimír žádal 300 tisíc korun za nemajetkovou újmu. Soud mu v této části přiznal 20 tisíc korun. Současně rozhodl, že má ministerstvu spravedlnosti nahradit náklady řízení, protože ve sporu uspěl jen v malé části. Rozsudek není pravomocný. Vladimír se na konci července dovolal k Nejvyššímu soudu, což Radiožurnálu a iROZHLAS.cz potvrdila jeho obhájkyně Veronika Hendrychová. Dovolání zpochybňuje mimo jiné neuznání náhrady nájmu, ocenění nemovitosti i závěr, že by Vladimírova matka se závětí nesouhlasila.
Zdroj: iRozhlas
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.