Část fosilií obřího vyhynulého žraloka Otodus megalodon, známého také jako megalodon, se po desetiletích znovu objevila ve sbírkách Natural History Museum of Denmark. Soubor obratlů byl vyzvednut roku 1978 v jílovně u dánského města Gram. Při přesunu mezi depozitáři v roce 1989 se fosilie těžce poškodily a jejich osud zůstal nejasný. Nyní vědci prozkoumali dochované části materiálu, včetně dvou částečně zachovaných obratlů a nejméně 185 menších úlomků.
Podle studie zveřejněné v časopise Palaeontologia Electronica patří nejlépe zachovaný obratel jedinci, jehož průměr středu obratle dosahoval 23 centimetrů. Tento rozměr odpovídá dřívějším fotografiím a popisům původního nálezu. Autoři jej označují za největší dosud známý obratel žraloka a podle jejich vědomostí také za největší obratel známý u živočicha, který nepatří mezi čtyřnožce.
Žraločí kostra je tvořena převážně chrupavkou, která se ve fosilním záznamu dochovává jen zřídka. Obratle proto představují mimořádně cenný zdroj informací o velikosti zvířete. Vědci u dvou nejlépe zachovaných částí použili mikropočítačovou tomografii, tedy zobrazovací metodu, která umožňuje nahlédnout do vnitřní struktury fosilie bez jejího dalšího poškození. Na základě tvaru a vzájemných poměrů obratlů tým jejich přiřazení k druhu O. megalodon pokládá za pravděpodobnější než původ jiné velké skupiny žraloků, žraloků obrovských.
Nový nález sám o sobě nepřináší kompletní kostru ani přímé změření délky žraloka. Potvrzuje však údaj o průměru 23 centimetrů, na němž částečně stál dřívější výpočet maximální velikosti druhu. Ten porovnával dánský materiál s neúplnou, ale rozsáhlejší řadou obratlů megalodona z Belgie. Předchozí práce odhadla délku belgického jedince na 16,4 metru a při přepočtu většího dánského obratle vyšla délka 24,3 metru. Autoři nové studie zdůrazňují, že jde nadále o nejvyšší vědecky obhajitelný odhad, nikoli o přesně potvrzenou délku konkrétního zvířete.
Stopy růstu ve středu obratle
V obratli se zachovaly koncentrické růstové linie. Podobné přírůstky mohou u dnešních žraloků sloužit k odhadu růstu a věku, jejich interpretace však není jednoznačná. Badatelé rozlišili 65 linií včetně výchozí a pomocí von Bertalanffyho růstové funkce, matematického modelu popisujícího zpomalování růstu s přibývajícím věkem, sestavili několik možných scénářů vývoje. Konzervativní model naznačil délku novorozeného mláděte kolem 3,6 metru, teoreticky dosažitelnou maximální délku zhruba 28 metrů a dlouhověkost nanejvýš 96 let.
Tyto hodnoty se nevztahují s jistotou na celý druh. Výpočet vychází z neúplného materiálu jediného jedince, z části růstových linií, které musely být dopočítány, a z předpokladu, že vztah mezi průměrem obratle a celkovou délkou těla byl srovnatelný s použitým belgickým exemplářem. Autoři upozorňují také na to, že růstové linie mohou skutečný věk žraloků podhodnocovat. Model s 28 metry proto označují za teoretický a velmi nejistý; pro odhad maximální velikosti druhu nadále dávají přednost opatrnější hodnotě 24,3 metru.
Spolu s obratli se našly pozůstatky žraloka obrovského, například žaberní tyčinky a šupiny. Jejich společný výskyt neznamená automaticky, že oba žraloci zahynuli na stejném místě. Vědci připouštějí možnost, že by mohlo jít o obsah trávicí soustavy megalodona, tuto interpretaci však nelze z dostupného materiálu potvrdit. Další posun ve zkoumání velikosti tohoto žraloka by podle autorů vyžadoval podstatně úplnější soubor kosterních pozůstatků, ideálně zachovaný spolu se zuby.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.