Meteorit, jenž 16. července 2024 dopadl do města Hillsborough v americkém státě New Jersey a prorazil střechu rodinného domu, poskytl vědcům neobvykle zachovalý vzorek materiálu z rané Sluneční soustavy. Mezinárodní tým v něm nalezl minerály svědčící o působení velmi slané vody, stejně jako rozmanité organické sloučeniny včetně aminokyselin. Ty jsou stavebními jednotkami bílkovin, samy o sobě ale nejsou dokladem života. Výsledky zveřejnila studie v časopise Science Advances.
Hillsborough patří mezi uhlíkaté chondrity typu CM, tedy kamenné meteority bohaté na uhlík a minerály, které byly v minulosti pozměněny vodou. Takové horniny jsou považovány za pozůstatky primitivních asteroidů a uchovávají informace o chemii z období před více než 4,5 miliardy let. Autoři meteorit označují jako CM1/2: jde o materiál na pomezí dvou petrografických skupin, přičemž část jeho složek vykazuje výraznější změny vyvolané vodou než běžné meteority typu CM2.
Vzorek byl pro výzkum cenný zejména díky rychlému zajištění po pádu. Majitel domu úlomky zdokumentoval, sbíral je v rukavicích do hliníkové fólie a následně je uložil do skleněných nádob. Omezený kontakt s půdou, dešťovou vodou a běžnými nečistotami zmenšil riziko, že se původní minerály nebo organické látky změní či kontaminují materiálem ze Země. Vědci proto mohli zkoumat i látky, které jsou při dlouhém pobytu v zemském prostředí nestálé.
Stopy vody v nitru mateřského tělesa
Průlet tělesa atmosférou zachytily kamery v několika státech na severovýchodě USA a vědci využili také radarová pozorování padajících úlomků. Z těchto dat rekonstruovali dráhu denního bolidu, který provázel sonický třesk nad oblastí New Yorku. Před vstupem do atmosféry se těleso pohybovalo rychlostí přibližně 14,4 kilometru za sekundu. Pozorování ukazují, že šlo o křehký objekt, který se ve výšce asi 35 kilometrů rozpadl.
Laboratorní analýzy pak odhalily drobné úlomky horniny obohacené sodíkem. V jejich mikroskopických puklinách se zachovaly látky, které vědci vyložili jako pozůstatky dávných solanek. Solanka je voda s vysokým obsahem rozpuštěných solí; při odpařování nebo mrznutí se v ní mohou soli dále koncentrovat a měnit okolní minerály. Badatelé zjistili také sodné uhličitanové soli, které obvykle rychle reagují se vzdušnou vlhkostí a v meteoritech nalezených až po delší době na Zemi se proto obtížně zachovávají.
Podobné projevy pohybu sodíku a koncentrovaných vodných roztoků byly dříve popsány ve vzorcích z asteroidů Ryugu a Bennu, které na Zemi dopravily mise Hayabusa2 a OSIRIS-REx. U meteoritu typu CM však podle autorů nebyl vznik solanek dosud takto prokázán. Hillsborough proto rozšiřuje představu o tom, kde se ve vodou pozměněných asteroidech mohly vytvářet chemicky odlišné oblasti: nejen uvnitř horniny s vodou vázanou v minerálech, ale také blíže k povrchu, kde mohla kapalná voda postupně houstnout odpařováním.
Organické látky nejsou důkazem života
Ve vodných výlucích z meteoritu tým nalezl komplexní soubor aminokyselin, karboxylových kyselin a dalších rozpustných organických sloučenin. Organické látky zde znamenají molekuly obsahující uhlík; jejich přítomnost neznamená, že v asteroidu existoval život. Výzkumníci nicméně usuzují, že rozložení zjištěných aminokyselin vzniklo v mateřském tělese meteoritu a že k příslušným reakcím mohla přispět právě chemie slaných roztoků.
Zjištění podporuje širší hypotézu, podle níž uhlíkaté asteroidy dodávaly na mladou Zemi část vody a některé organické suroviny důležité pro prebiotickou chemii, tedy chemické děje předcházející vzniku života. Studie však neurčuje, jak velký podíl těchto látek skutečně pocházel z meteoritů, ani nevysvětluje samotný vznik života. Ukazuje především, že malé a vodou pozměněné asteroidy mohly být prostředím, kde se organické sloučeniny zachovávaly a dále chemicky proměňovaly. Autoři chtějí materiál dál porovnávat se vzorky Bennu, Ryugu a s dalšími uhlíkatými meteority.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.