Bayreuthský festival letos slaví 150 let od svého prvního ročníku. Jubilejní program v bavorském městě spojil tradiční uctívání odkazu Richarda Wagnera s připomínkou židovských umělců pronásledovaných nacismem a s experimentem, který do inscenace Wagnerova cyklu Prsten Nibelungův zapojil umělou inteligenci. Podle Deutsche Welle se tak výroční ročník stal nejen kulturní událostí, ale také příležitostí otevřít sporné kapitoly historie festivalu.
První Bayreuthský festival se uskutečnil v roce 1876. Ve festivalovém divadle, které Wagner navrhl pro uvádění svých děl, tehdy poprvé zazněl celý čtyřdílný cyklus Prsten Nibelungův. Letošní ročník zahájila 25. července Beethovenova Devátá symfonie. Wagner ji v Bayreuthu dirigoval už v roce 1872 při slavnostním položení základního kamene budovy, v níž se festival dodnes koná.
Významnou součástí zahájení se stala vzpomínková akce Silenced Voices, věnovaná židovským umělcům, jejichž působení v Bayreuthu ukončil antisemitismus, perzekuce nebo vražda. Promluvil na ní německo-francouzský publicista Michel Friedman, jehož rodinu téměř celou zahubil holokaust. Jeho vystoupení předcházely organizační zmatky a spor kolem toho, zda na akci skutečně vystoupí. Festival jej nejprve z programu vyřadil, později znovu pozval.
Friedman ve své více než hodinové řeči spojil vzpomínku na oběti s varováním před současným antisemitismem, rasismem a nacionalismem. Festival oficiálně připomněl také Wagnerovy antisemitské postoje a pozdější propojení části jeho rodiny a vedení Bayreuthu s nacistickým režimem. Ředitelka festivalu Katharina Wagnerová, skladatelova pravnučka, podle Deutsche Welle otevřeně hovořila o rodinných vazbách na nacismus a o odpovědnosti instituce čelit jejich dědictví.
Prsten jako experiment
Jubilejní novinkou se stala inscenace Wagnerova Prstenu Nibelungova označená jako 10010110, což je číslo 150 zapsané v binární soustavě. Tým vedený Marcusem Lobbesem využil přibližně tisíc obrazů z patnácti předchozích bayreuthských inscenací a další historické materiály. Počítačové modely z nich během představení vytvářely a proměňovaly projekce. Herci a zpěváci zůstávali mezi dvěma velkými plátny, zatímco vizuální složka reagovala na děj, hudbu a historické asociace.
Experiment však přijal část publika rozpačitě. Po uvedení poslední části cyklu, Soumraku bohů, se na tvůrce sneslo bučení a pískot. Zpěváci, hudebníci a dirigent Christian Thielemann naopak sklidili dlouhý potlesk, který podle agentury Associated Press trval 17 minut, přerušilo jej jen krátké odmítnutí inscenačního týmu. Kritické reakce se týkaly zejména toho, že technologie nabízela množství obrazů, ale podle některých diváků nedokázala vytvořit souvislé divadelní vyprávění. Festival přesto experiment pojal jako jednorázový pokus propojit 150 let umělecké tradice s novými digitálními postupy.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.