Setkání s vlastním budoucím já ve virtuální realitě může lidem pomoci lépe se soustředit na dlouhodobé cíle. Naznačuje to nová studie výzkumníků z Institutu Maxe Plancka pro výzkum kriminality, bezpečnosti a práva v německém Freiburgu. Výsledky zveřejnil Journal of Medical Internet Research a informovala o nich také Deutsche Welle.
Do randomizovaného výzkumu se zapojilo 321 studentů prvního ročníku nizozemské veřejné univerzity. Účastníci si stanovili osobní cíle pro příští rok, měsíc a týden. Mohlo jít například o zlepšení zdraví, lepší studijní výsledky, omezení odkládání povinností nebo zkrácení času stráveného u obrazovek.
Výzkumníci následně studenty rozdělili do tří skupin. První používala chytrý telefon s aplikací FutureU, druhá absolvovala stejný typ intervence ve virtuální realitě a třetí sloužila jako kontrolní skupina, která si pouze stanovovala cíle. Program v obou digitálních skupinách trval tři týdny.
Rozhovor se starším obrazem sebe sama
Ve virtuální realitě se účastník ocitl v místnosti před zrcadlem a naproti němu seděla digitálně zestárlá verze jeho samotného. Obraz měl představovat člověka o deset let staršího. Účastník s budoucím já hovořil a mohl mu klást otázky. Výzkumníci pracovali také s hlasem účastníka, který byl upraven tak, aby působil starším dojmem.
Smyslem metody je učinit vzdálenou budoucnost konkrétnější. Člověk, který si dokáže jasněji představit, kým bude za několik let, může podle autorů snáze rozdělit dlouhodobý záměr na menší a uskutečnitelné kroky. „Když jsou budoucí stavy nebo události v naší mysli živější, je pravděpodobnější, že budeme aktivně pracovat na jejich dosažení,“ řekl Deutsche Welle vedoucí výzkumu Jean-Louis van Gelder.
Výsledky ukázaly, že aplikace i virtuální realita krátkodobě posílily tři složky vztahu k budoucímu já: jeho názornost, pozitivní vnímání a pocit spojení. U skupiny s virtuální realitou se zároveň projevilo výrazně vyšší týdenní plnění stanovených cílů než u kontrolní skupiny. Výzkum ale nepotvrdil významný dopad na studijní výsledky, impulzivitu nebo sebedestruktivní chování. Některé účinky na vztah k budoucímu já navíc po šesti měsících zeslábly.
Od prevence kriminality k širšímu využití
Van Gelder původně zamýšlel metodu využít především u mladistvých delikventů. Kriminologický výzkum dlouhodobě spojuje impulzivitu a silné zaměření na okamžitý prospěch s vyšším rizikem delikventního jednání. Digitální obraz budoucího já měl pomoci připomenout dlouhodobé následky současných rozhodnutí, nikoli nahradit odbornou práci s mladými lidmi.
Autoři studie upozorňují, že výsledky zatím nelze chápat jako důkaz, že virtuální realita sama o sobě zásadně mění lidské chování. Výzkum se týkal především mladých vysokoškolských studentů a účastníci při stanovování cílů dostávali podporu výzkumníků. Technologie by podle týmu mohla najít uplatnění ve vzdělávání, prevenci a podpoře zdravějších návyků, její účinnost u jiných skupin však bude nutné ověřit v dalších studiích.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.