Čtyřicet let po katastrofě u jezera Nyos v Kamerunu si místní obyvatelé připomínají jednu z nejhorších přírodních tragédií v dějinách země. Večer 21. srpna 1986 se z kráterového jezera náhle uvolnilo velké množství oxidu uhličitého. Neviditelný plyn se rozšířil do okolních údolí a připravil o život nejméně 1700 lidí. Podle některých odhadů se počet obětí blížil dvěma tisícům.
Oblak plynu zasáhl vesnice Nyos, Kam, Cha a další osady v okolí jezera. Oxid uhličitý je těžší než vzduch, a proto se držel při zemi a stékal do níže položených míst. Lidé ve spánku ztratili vědomí a udusili se, aniž by došlo k požáru nebo rozsáhlému fyzickému poškození obydlí. Zahynulo také přibližně 3000 až 3500 kusů dobytka a velké množství dalšího zvířectva.
Vědci později dospěli k závěru, že plyn pocházel z hlubších geologických vrstev a po dlouhou dobu se hromadil v nejspodnější části jezera. Náhlé uvolnění se označuje jako limnická erupce. Nešlo o klasický sopečný výbuch, ale o rychlý výstup oxidu uhličitého rozpuštěného v jezerní vodě. Příčinou samotného spuštění události se podle dostupných vědeckých zpráv nepodařilo s jistotou určit.
Katastrofa změnila život celé oblasti. Mnoho rodin přišlo o několik členů najednou a někteří přeživší utrpěli zdravotní následky dlouhodobého bezvědomí. Část obyvatel byla po neštěstí přesídlena, někteří se však později vrátili do míst, kde před tragédií žili jejich předkové. Jak uvedla Deutsche Welle, lidé zasažení katastrofou se i po desetiletích potýkají s traumatem a se vzpomínkami na noc, kdy v okolních vesnicích téměř nikdo nezůstal naživu.
Po události začali odborníci sledovat chemické složení vody a hledat způsob, jak zabránit dalšímu hromadění plynu. V jezeře byly postupně instalovány odplyňovací trubice, které odvádějí vodu z hlubších vrstev směrem k hladině. Při výstupu se z ní oxid uhličitý uvolňuje kontrolovaně, což má snížit riziko dalšího prudkého výronu. Výzkumníci zároveň upozornili, že podobné nebezpečí může existovat i u dalších hlubokých kráterových jezer v regionu.
Jezero Nyos leží v severozápadním Kamerunu v oblasti Oku, která je součástí vulkanického pole. Odborné týmy zkoumající katastrofu v 80. letech popsaly jezero jako místo, kde se oxid uhličitý z hlubšího podloží postupně rozpouštěl ve vodě pod vysokým tlakem. Výsledky tehdejšího šetření zveřejnily mimo jiné americká Geologická služba a vědecký časopis Science. Jejich závěry pomohly vysvětlit mechanismus události a vytvořit základ pro následné zabezpečení jezera.
Výročí tak připomíná nejen počet obětí, ale i dlouhodobé dopady katastrofy na přeživší komunity. Případ Nyosu se stal jedním z nejznámějších příkladů rizika, které představují jezera s vysokou koncentrací plynů rozpuštěných v hluboké vodě. Kontrolované odplyňování riziko podle odborníků výrazně omezilo, potřeba sledovat stav jezera a okolního území však trvá.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.