Hana Mandlíková zavzpomínala na finále Poháru federace z roku 1986, které se hrálo na pražské Štvanici. Československý tým tehdy tvořily Mandlíková a Helena Suková, za Spojené státy nastoupily Chris Evertová a Martina Navrátilová. Pro Navrátilovou šlo o první návrat do Československa po emigraci.
Část domácího publika během utkání podporovala především Navrátilovou. „Bylo mi to nepříjemné,“ řekla Mandlíková v rozhovoru pro iRozhlas. Zároveň ale uvedla, že její soupeřka si potlesk zasloužila. Postoj diváků si podle vlastních slov později vysvětlila jako vyjádření odporu vůči tehdejšímu režimu.
„Kdyby nebylo Martiny, tak bych emigrovala,“ uvedla Mandlíková. Podle ní úřady po odchodu Navrátilové věděly, že by podobný krok mohla udělat také ona. Její návrat proto zpětně vnímá jako jednu z okolností, které jí pomohly získat větší prostor a svobodu. O tehdejší situaci však s Navrátilovou nikdy podrobně nemluvily.
Mandlíková v rozhovoru popsala také podmínky, v nichž českoslovenští sportovci v 80. letech cestovali do zahraničí. Člověk podle ní musel být v domácím sportu první nebo druhý, aby měl možnost vyjíždět. Sama uvedla, že úspěchy v tenise pro ni představovaly nejen sportovní cíl, ale také způsob, jak se dostat za hranice.
Vzpomněla si i na případy, kdy sportovci obcházeli cestovní omezení a vízové podmínky. Pro exhibici v Chile podle svých slov využila cestu přes Nizozemsko a Paříž. Uvedla rovněž, že v jednu dobu měla přibližně sedm pasů, protože pro jednotlivé země potřebovala různá víza.
Mandlíková zároveň kritizovala atmosféru, kterou podle ní vytvářel komunistický systém. „Komunismus do lidí jako injekcí pouštěl závist, strach a nesvobodu,“ řekla. Dodala, že jedinou šancí, jak získat možnost cestovat a vyhnout se problémům, bylo být dostatečně dobrý a vyhrávat. Informace pocházejí z rozhovoru, který 22. srpna 2026 odvysílal iRozhlas.
Zdroj: iRozhlas
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.