Slavný Seznam asyrských králů, který historikové více než sto let využívají k rekonstrukci dějin starověké říše, nemusel zachytit všechny její panovníky. Alexander Johannes Edmonds a Eckart Frahm v nové studii navrhují, že z oficiální posloupnosti byli vynecháni tři králové. Jejich vlády byly krátké, případně probíhaly souběžně s vládou jiného panovníka, a pozdější písaři je mohli z historického záznamu odstranit.
Výzkumníci porovnali údaje z několika typů pramenů: klínopisných tabulek, královských nápisů, seznamů úředníků a kamenné stély objevené roku 1894 v Tell ‚Abta v dnešním Iráku. Výsledky zveřejnili v časopise Journal of Cuneiform Studies v článku nazvaném Three New Kings of Assyria. Nejde o objev tří dosud neznámých jmen v jediném nápisu, ale o novou interpretaci známých a poškozených dokladů, které podle autorů dávají smysl teprve po doplnění opomenutých panovníků.
Král po zatmění Slunce
Nejlépe doloženým případem je nový Tiglat-pileser, který měl v letech 763 až 762 př. n. l. vystoupit proti svému synovci Aššur-dánovi III. Jeho jméno se objevuje na hliněné tabulce uložené v British Museum. Dokument zaznamenává královský dar a je datován do roku 762 př. n. l.; zároveň uvádí rodokmen, podle něhož byl panovník synem Šamší-Adada V.
Tabulka podle autorů souvisí s povstáním ve městě Aššur, tradičním místě korunovací asyrských králů. V roce 763 př. n. l. tam asyrská kronika zaznamenala vzpouru a zatmění Slunce. V tehdejším náboženském prostředí byla podobná událost považována za zlé znamení pro krále. Edmonds a Frahm proto předpokládají, že právě po zatmění si jeden z členů královské rodiny nárokoval trůn a přijal jméno Tiglat-pileser podle staršího významného panovníka. Jeho vláda skončila porážkou, přesný osud tohoto muže ale prameny neuvádějí.
Stéla a poškozená socha
Druhým navrženým panovníkem je Šalmaneser, který měl nastoupit po Aššur-nárárímu V. přibližně na konci roku 747 př. n. l. a o něco později, v roce 745 př. n. l., podlehnout Tiglat-pileserovi III. Stéla z Tell ‚Abty totiž původně nesla jméno krále Šalmanesera, které bylo později přepsáno na jméno Tiglat-pilesera. Dosavadní výklady se snažily tuto změnu vysvětlit bez úpravy tradičního seznamu. Nová studie připouští, že šlo o dalšího Šalmanesera, který v oficiální posloupnosti chybí.
Třetí případ se týká Aššur-uballita, jehož krátkou vládu autoři kladou přibližně do let 913 až 912 př. n. l. Text z doby krále Tukultí-Ninurty II. zmiňuje nádobu vytvořenou za Tukultí-Ninurty I. a později opravenou Aššur-uballitem. Seznam asyrských králů však mezi těmito panovníky žádného krále tohoto jména neuvádí. Jeho existenci by mohla podporovat také poškozená socha nalezená v Aššuru, z níž byla odstraněna hlava a zničeny části oděvu i královské insignie. Podoba postavy sama o sobě důkaz nepředstavuje, zapadá však do navržené rekonstrukce.
Autoři tím nezpochybňují význam Seznamu asyrských králů jako historického pramene. Tvrdí ale, že jej nelze automaticky chápat jako úplný a politicky neutrální seznam všech vládců. Spíše mohl fungovat jako legitimizační kánon, tedy upravený přehled panovníků, jejichž vláda byla pozdějšími písaři uznána jako platná. Krátce vládnoucí nebo soupeřící králové z něj mohli být odstraněni a délky okolních vlád dodatečně přizpůsobeny tak, aby vznikla souvislá posloupnost. Závěry studie proto nepřepisují dějiny jedním definitivním krokem, ale ukazují, že politické boje a způsob, jakým si je Asyřané zaznamenali, byly složitější, než dosavadní seznam naznačoval.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.