Mezinárodní arbitrážní tribunál v Haagu nařídil Indii, aby dodržovala smlouvu o dělbě vody s Pákistánem z roku 1960. Rozhodnutí se týká také omezení při výstavbě a provozu indických vodních elektráren na řekách, které směřují do Pákistánu. Podle agentury Associated Press tribunál zároveň zakázal Indii nalévat více betonu, než stanoví dočasné limity, na vodním díle Ratle v indicky spravovaném Kašmíru.
Omezení mají zůstat v platnosti do doby, než neutrální expert jmenovaný Světovou bankou rozhodne, zda konstrukce projektu odpovídá podmínkám smlouvy. Jeho konečné rozhodnutí se očekává v červenci 2027. Pákistán verdikt uvítal a uvedl, že potvrzuje závaznost smlouvy i oprávněnost dočasných omezení u projektu Ratle.
Indické ministerstvo zahraničí naopak tribunál označilo za „nelegálně ustavený“ orgán. Indie podle něj nikdy neuznala jeho pravomoc ani se řízení neúčastnila. Dillí současně uvedlo, že jeho rozhodnutí z dubna 2025 ponechat smlouvu v pozastaveném stavu dál platí.
Tribunál podle zveřejněného shrnutí dospěl k závěru, že dohoda z roku 1960 zůstává právně závazná a neobsahuje ustanovení, které by jedné ze stran umožňovalo smlouvu jednostranně pozastavit nebo ukončit. Její změna či ukončení by podle arbitráže vyžadovaly novou dohodu přijatou oběma státy.
Spor o vodu zhoršil vztahy
Smlouva, kterou zprostředkovala Světová banka, rozděluje vodu ze systému řek Indu mezi oba státy. Indii přisuzuje především východní řeky Ravi, Satladž a Bias. Pákistán získal většinu vody ze západních toků Indus, Džihlam a Čanáb. Indie může na těchto řekách využívat vodu v omezeném rozsahu, mimo jiné pro průtočné vodní elektrárny, ovšem za přesně stanovených podmínek.
Dohoda přečkala několik válek i dlouhá období napětí mezi dvěma jadernými mocnostmi. Její budoucnost se stala nejnovějším bodem sporu po útoku v Kašmíru z 22. dubna 2025, při němž zahynulo 26 lidí, převážně turistů. Indie následně oznámila, že smlouvu pozastavuje, dokud Pákistán podle jejího vyjádření „věrohodně a neodvolatelně“ neukončí podporu přeshraničnímu terorismu. Pákistán účast na útoku odmítl.
Arbitráž indický argument nepřijala. Uvedla, že ani kdyby byla tvrzení o podpoře terorismu považována za prokázaná, nepředstavovala by podle smlouvy její podstatné porušení, protože dohoda se terorismu ani použití síly nevěnuje. Tribunál odmítl také další možné důvody pro pozastavení či ukončení smlouvy, včetně změny okolností, růstu počtu obyvatel, potřeby čisté energie, technologického vývoje při stavbě přehrad a klimatických změn.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.