Játra mají mimořádnou schopnost obnovy. Při dlouhodobém poškození alkoholem se ale tato vlastnost může narušit natolik, že regenerace nepokračuje ani poté, co člověk přestane pít. Nová studie popisuje mechanismus, který může vysvětlovat, proč se u některých pacientů poškozená jaterní tkáň nevrací k běžnému fungování.
Výzkumníci zjistili, že jaterní buňky se v alkoholovém onemocnění mohou dostat do jakéhosi mezistavu. Část z nich ztrácí charakteristiky plně funkčních hepatocytů, tedy hlavních buněk jater, zároveň však nepřejde do podoby buněk schopných účinně se množit a nahrazovat poškozenou tkáň. Výsledkem je nedokončená regenerace, která nedokáže obnovit běžnou strukturu ani funkci orgánu.
Podle studie zveřejněné v časopise Nature Communications souvisí tento stav se zánětlivým prostředím v nemocných játrech. Vědci při analýze lidské jaterní tkáně využili několik typů molekulárních dat včetně sekvenování RNA a analýzy aktivity genů v jednotlivých buněčných populacích. Zaměřili se přitom na to, jak se mění komunikace mezi jaterními buňkami, imunitním systémem a podpůrnými buňkami tvořícími jejich okolí.
Jedním z klíčových problémů se ukázalo být nesprávné sestřihování RNA. RNA je molekula, která přenáší informace z genů a slouží jako předloha pro tvorbu bílkovin. Při takzvaném alternativním sestřihu se z RNA odstraňují některé úseky a jiné se spojují; tím může vzniknout více různých podob výsledné zprávy. V poškozených játrech však tento proces neprobíhá správně a buňky pak vytvářejí chybné nebo nevhodné varianty některých bílkovin.
Výzkum upozornil zejména na bílkovinu ESRP2, která pomáhá řídit sestřih RNA v jaterních buňkách. Při těžkém alkoholovém poškození její množství klesá. Zánětlivé signály a změny v okolní tkáni podle vědců aktivují také TGF-β, molekulu podílející se na přestavbě tkání a vzniku vaziva. Ta může program řízený ESRP2 potlačit a přispět k tomu, že se funkční jaterní buňky mění v buňky s vlastnostmi připomínajícími nezralé předchůdce.
Narušení sestřihu se týká mimo jiné genů TCF4 a SLK. Jejich chybně upravené RNA mohou změnit umístění a fungování příslušných bílkovin v buňce. Tím se narušují signální dráhy WNT a Hippo, které mají význam pro růst, dělení a obnovu jaterních buněk. Studie proto naznačuje několik možných cílů budoucí léčby, například obnovení aktivity ESRP2 nebo omezení zánětlivých signálů a účinku TGF-β.
Výsledky zatím nepředstavují léčbu pro pacienty. Ukazují především mechanismus pozorovaný v lidských vzorcích a možný směr dalšího výzkumu. Zda bude možné poškozené zpracování RNA bezpečně napravit přímo v nemocných játrech, musí ověřit další experimenty a klinické studie. Abstinence od alkoholu zůstává základním krokem ke snížení dalšího poškozování jater; u pokročilého onemocnění ale samotné zastavení pití nemusí obnovit již ztracenou funkci orgánu.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.