V nádorech prsu se nacházejí oddělené oblasti s odlišným chováním nádorových buněk. Zatímco některé se rychle dělí, jiné přecházejí do klidového neboli kviescentního stavu. Takové buňky se nemnoží, a mohou proto hůře reagovat na chemoterapii zaměřenou především na rychle rostoucí nádor. Podle nové studie by jejich přežívání mohlo souviset také s okolními buňkami, které vytvářejí podpůrné buněčné prostředí.
Výzkumníci z MRC Laboratory of Medical Sciences, Imperial College London a UCL Genetics Institute vytvořili podrobnou mapu buněk v nádorech prsu. Využili k tomu veřejně dostupná data a spojili dvě metody: sekvenování RNA jednotlivých buněk, které ukazuje, které geny jsou v nich aktivní, a prostorovou transkriptomiku. Ta umožňuje určit, kde se jednotlivé buňky v nádorové tkáni nacházejí a jaké další buňky mají ve svém okolí.
Výsledkem byly mapy nádorů s odlišnými buněčnými „nikami“, tedy malými oblastmi s charakteristickým složením a funkcí. Jedna část byla spojena s aktivním dělením nádorových buněk, jiná s buňkami v klidovém stavu. Tyto klidové buňky vědci nalezli jak u agresivnějších, tak u pomaleji postupujících forem rakoviny prsu. Naznačuje to, že vlastnosti spojené s odolností vůči léčbě nemusí vznikat až po jejím zahájení, ale mohou být v nádoru přítomné už předem.
Klidové nádorové buňky se často nacházely v blízkosti makrofágů s aktivním genem CXCL10 a myofibroblastických fibroblastů spojených s nádorem. Makrofágy jsou buňky imunitního systému, zatímco fibroblasty vytvářejí a přestavují podpůrnou vazivovou tkáň. Analýza ukázala, že tato kombinace buněk může obklopovat klidové nádorové buňky jako určitý ochranný obal. Výzkumníci však zatím nevědí, zda okolní buňky nádorové buňky do klidového stavu aktivně převádějí, nebo zda si nádorové buňky takové okolí samy vytvářejí. Pravděpodobně mohou působit oba procesy.
Studie zároveň upozornila na zvýšenou aktivitu takzvané komplementové dráhy v nikách s klidovými buňkami. Jde o součást imunitního systému, která pomáhá rozpoznávat a odstraňovat cizorodé nebo poškozené buňky. Její role v tomto prostředí ale není jasná. Mohla by představovat jeden z možných cílů budoucích léčebných postupů, stejně jako podpůrné buňky obklopující nádorovou populaci.
Výsledky zveřejněné v časopise Genome Medicine zatím nepředstavují nový způsob léčby. Jde o mapovací a analytickou studii, jejíž závěry bude nutné ověřit experimentálně. Výzkumníci budou muset zjistit, zda okolní makrofágy a fibroblasty skutečně pomáhají klidovým buňkám přežívat a zda jejich ovlivnění může zvýšit účinnost léčby. Zjištění ale podporují představu, že různé části jediného nádoru mohou vyžadovat odlišné léčebné strategie: jednu zaměřenou na rychle se dělící buňky a druhou na skryté buněčné populace, které mohou později znovu nabýt aktivity.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.