Semaglutid, účinná látka léků Ozempic a Wegovy, byl ve švédské studii spojen s nižším rizikem psychiatrické hospitalizace u lidí s bipolární poruchou. Výzkumníci zaznamenali o 21 procent nižší riziko ve srovnání s obdobími, kdy stejní lidé neužívali léky ze skupiny agonistů receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1). Tyto přípravky napodobují účinky střevního hormonu, který mimo jiné ovlivňuje hladinu cukru v krvi a pocit sytosti.
Studie vycházela z celostátních švédských zdravotních registrů a zahrnula 14 694 lidí s bipolární poruchou, kteří v letech 2009 až 2024 užívali některý z léků na cukrovku. GLP-1 agonisty užívalo 5200 z nich. Výzkumníci porovnávali období užívání a neužívání léků u téhož člověka, což může omezit vliv některých rozdílů mezi jednotlivými pacienty.
Podle studie zveřejněné v časopise Acta Psychiatrica Scandinavica byl semaglutid spojen také se 17 procent nižším rizikem hospitalizace po relapsu bipolární poruchy. Relaps znamená návrat nebo výrazné zhoršení příznaků onemocnění, například depresivní nebo manické epizody. V souboru během sledování alespoň jednou skončilo v psychiatrické nemocnici 5288 lidí; hospitalizace kvůli relapsu bipolární poruchy se týkala 1634 osob.
Výsledek se netýkal všech přípravků ze skupiny GLP-1. Liraglutid a dulaglutid nebyly samostatně spojeny s významně nižším rizikem psychiatrické hospitalizace. To podle autorů naznačuje, že případný účinek nemusí být společný celé skupině léků. U části pacientů se sledovala také pracovní neschopnost z psychiatrických důvodů, tam však výzkumníci významnou souvislost s konkrétními léky neprokázali.
Autoři upozorňují, že jejich práce neumožňuje určit příčinu a následek. Jde o observační studii založenou na údajích z registrů, nikoli o randomizovaný klinický pokus, v němž by byli pacienti náhodně rozděleni do skupin. Výsledky proto mohou ovlivňovat i další faktory, například zdravotní stav, důvod nasazení léčby nebo rozdíly v péči. Švédská populace navíc nemusí přesně odpovídat pacientům v jiných zemích.
Možné vysvětlení hledají výzkumníci v účincích GLP-1 signalizace na zánětlivé procesy, buněčný stres a další biologické mechanismy v mozku. V této studii je však přímo neměřili, takže jde o hypotézu, nikoli o prokázaný mechanismus. Autoři navrhují, aby se souvislost ověřila randomizovaným kontrolovaným výzkumem. Zjištění proto zatím nepředstavuje nový způsob léčby bipolární poruchy ani důvod měnit předepsanou terapii.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.