Vědci z Universität Leipzig a dalších pracovišť popsali mechanismus, který by v budoucnu mohl pomoci při vývoji nových léků proti osteoporóze. Studie ukázala, že aktivace receptoru GPR133 pomocí experimentální sloučeniny AP503 podporuje tvorbu kostní tkáně a zvyšuje mechanickou odolnost kostí u myší. Výsledky vyšly v časopise Signal Transduction and Targeted Therapy.
Osteoporóza vzniká mimo jiné tehdy, když úbytek kostní tkáně převáží nad její obnovou. Kost se průběžně přestavuje: osteoblasty, tedy buňky vytvářející novou kost, působí proti osteoklastům, které starou kost odbourávají. GPR133, známý také jako ADGRD1, patří mezi takzvané adhezivní receptory spřažené s G-proteiny. Jde o bílkoviny na povrchu buněk, které převádějí signály z okolí do nitra buňky.
Výzkumníci nejprve sledovali úlohu receptoru v buněčných kulturách. Zjistili, že GPR133 reaguje na mechanické podněty spojené se zatížením kostní tkáně a ovlivňuje aktivitu osteoblastů. Jeho aktivace zvyšovala signály podporující zrání těchto buněk a jejich schopnost vytvářet kostní hmotu. Současně se měnil poměr mezi tvorbou a odbouráváním kosti ve prospěch obnovy.
Poté tým použil AP503, malou molekulu vybranou pomocí počítačového screeningu jako látku, která GPR133 stimuluje. Pokusy probíhaly na zdravých myších i na zvířatech s úbytkem kostní hmoty vyvolaným odstraněním vaječníků. Tento model napodobuje některé změny spojené s postmenopauzální osteoporózou, zejména pokles hladiny estrogenu a zrychlený úbytek kostí.
Podle studie AP503 zvýšil aktivitu osteoblastů a podpořil tvorbu nové kostní tkáně. U myší s osteoporóze podobným stavem zároveň zmírnil ztrátu kostní hmoty a zlepšil pevnost kostí. Účinek se projevil také u zdravých zvířat. Autoři z toho vyvozují, že GPR133 by mohl být zajímavým cílem pro léčiva, která nejen zpomalují odbourávání kosti, ale současně stimulují její tvorbu.
Výzkum ale zatím neprokazuje, že by AP503 mohl léčit osteoporózu u lidí. Studie zahrnovala buněčné pokusy a zvířecí modely, nikoli klinické zkoušky na pacientech. U případného léku by bylo nutné ověřit především bezpečnost, vhodné dávkování, dlouhodobé účinky a to, zda se výsledky z myší přenesou na lidskou kostru. Zůstává také otázkou, jak by se aktivace GPR133 projevila v dalších tkáních a orgánech.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.