Více než 80 procent známé i předpokládané rozmanitosti hmyzu připadá na tropické oblasti, ty však zůstávají v ochraně přírody výrazně méně zmapované než mírné pásmo. Upozorňuje na to mezinárodní tým vedený Shawanem Chowdhurym z Monash University. Ve studii zveřejněné v časopise BioScience vědci navrhli rámec, který má zlepšit získávání i využívání údajů o tropickém hmyzu.
Hmyz je nejpočetnější skupinou živočichů na Zemi. Odhady jeho druhové rozmanitosti se pohybují mezi 14 a 30 miliony druhů, přičemž většina z nich dosud nebyla vědecky popsána. Hmyz opyluje více než 80 procent volně rostoucích druhů rostlin, slouží jako potrava pro řadu dalších živočichů a podílí se na rozkladu organické hmoty i koloběhu živin. Přesto se monitoring, výzkum a ochranářská opatření soustřeďují především na mírné oblasti, kde žije jen přibližně pětina světové hmyzí rozmanitosti.
Čtyři hlavní překážky
Autoři přehledu identifikovali čtyři vzájemně propojené problémy: špatnou dostupnost již existujících výzkumů, rozsáhlé mezery v datech, nedostatečnou vědeckou infrastrukturu a slabé propojení poznatků s praktickou ochranou přírody. Například téměř 26 procent údajů o výskytu hmyzu v databázi Global Biodiversity Information Facility pochází ze Spojeného království, přestože většina druhů hmyzu žije v tropech.
Navrhované řešení nemá spočívat pouze v dalších terénních expedicích. Výzkumníci doporučují systematicky propojovat odborné studie s regionální a neanglicky psanou literaturou, muzejními sbírkami, znalostmi místních odborníků, záznamy občanské vědy, fotografiemi a pozorováními zveřejněnými na sociálních sítích i s novými technologiemi. Občanská věda znamená, že na sběru a sdílení pozorování se podílejí také lidé mimo profesionální výzkumné instituce.
Možnosti takového přístupu autoři ilustrují na Bangladéši. Při rešerši tam našli 111 studií věnovaných motýlům, ale pouze 34 z nich vyšlo v mezinárodních časopisech. Zhruba dvě třetiny prací popisovaly výskyt jednotlivých druhů, zatímco jen tři se zaměřily přímo na jejich ochranu. Významným doplňkem se ukázaly být sociální sítě: dřívější výzkum v Bangladéši nalezl na Facebooku záznamy o 167 ze 169 ohrožených druhů motýlů.
Studie zároveň kritizuje takzvanou „parachute science“, tedy výzkum, při němž zahraniční týmy přijedou do tropické země hlavně pro data a místní vědce či komunity nezapojují jako rovnocenné partnery. Autoři místo toho požadují lokálně vedený výzkum, investice do regionálních sbírek a laboratoří, podporu taxonomů, dlouhodobé sledování populací a spravedlivější mezinárodní spolupráci. Taxonomie je obor, který druhy rozpoznává, popisuje a třídí; bez ní je obtížné určit, které organismy je třeba chránit.
Navržený rámec nepředstavuje test nové ochranářské metody ani důkaz, že některý konkrétní postup už vedl k úbytku ohrožení. Jde o přehled problémů a doporučení, jak dostupné informace lépe spojit s rozhodováním. Podle autorů je právě u tropického hmyzu nutné současně objevovat dosud neznámé druhy, sledovat změny jejich populací a převádět poznatky do ochrany stanovišť.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.