Venuše se ve viditelném světle jeví jako světlá, téměř jednolitá planeta zahalená do žlutavých oblaků. V ultrafialové části spektra se však na jejich vrcholcích objevují rozsáhlé tmavé skvrny a pruhy. Jejich původ vědci pozorují už od 20. let minulého století, přesné složení látky, která záření pohlcuje, ale stále neznají. Nová studie nyní pomocí modelování zpřesnila, jaké optické vlastnosti by tato látka musela mít.
Výzkumníci vyšli z pozorování odrazivosti Venuše a zohlednili, že světlo se v oblacích nejen pohlcuje, ale také mnohonásobně rozptyluje na kapičkách. Tento postup je důležitý: samotná barva oblaků totiž neříká přímo, jak tmavá je kapalina uvnitř jednotlivých částic. Model předpokládal, že neznámý pohlcovač je rozpuštěný v aerosolových kapičkách v šest kilometrů silné vrstvě těsně pod vrcholky oblaků, přibližně ve výšce 65 kilometrů nad povrchem.
Výsledkem je odhad takzvaného dekadického absorpčního koeficientu. Ten vyjadřuje, jak silně látka zeslabuje světlo při průchodu prostředím. Pro vlnovou délku 375 nanometrů, tedy v blízké ultrafialové až modré oblasti, vyšel vrcholný odhad 1278 cm⁻¹. Směrem k vlnové délce 455 nanometrů hodnota podle modelu prudce klesá pod 54 cm⁻¹. Tak výrazné pohlcování podle autorů vyžaduje mimořádně účinnou absorbující látku.
Studie proto zužuje prostor možných vysvětlení. Některé organické molekuly s rozsáhlými konjugovanými strukturami, v nichž se elektrony mohou pohybovat přes více navazujících částí molekuly, by potřebné vlastnosti mít mohly. Jako příklad model uvádí porfyrinové pigmenty, ovšem nikoli jako konkrétní návrh skutečného složení Venušiných oblaků. U podobně účinných organických látek by podle výpočtu mohly být zapotřebí koncentrace řádově jednotek až desítek gramů na litr aerosolové kapaliny.
Anorganické látky nejsou vyloučené, jejich účinnost je však obvykle nižší. Aby některé z nich vysvětlily pozorované pohlcování, musely by tvořit podstatnou část oblakových částic. Model například ukazuje, že chlorid železitý by při uváděné účinnosti musel být přítomen v neobvykle vysoké koncentraci. Výpočty tak neidentifikují jediného kandidáta, ale poskytují měřítko, s nímž lze různé látky porovnávat.
Podle studie, o níž informoval ScienceDaily, jsou závěry závislé na předpokladech o velikosti částic, výškovém rozložení pohlcovače a jeho rovnoměrném rozmístění v oblacích. Autoři proto zdůrazňují, že jde o omezení možných vlastností látky, nikoli o důkaz jejího organického původu. Rozhodnout by mohla až měření přímo v atmosféře. Připravovaná mise společnosti Rocket Lab má mimo jiné hledat fluorescenci, která by byla slučitelná s přítomností některých organických molekul; ani případný takový signál by však sám o sobě neprokázal biologický původ látky.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.