Evropská unie připravuje změnu pravidel, která má urychlit návraty lidí, jejichž žádost o azyl byla zamítnuta nebo kteří v EU pobývají bez oprávnění. Evropská komise v březnu 2025 navrhla společný evropský systém návratů. Jeho součástí může být i možnost posílat některé osoby do takzvaných návratových center v bezpečných třetích zemích, kde by čekaly na vyřízení návratu. O návrhu informoval podcast Hospodářských novin Bruselský diktát z 22. září 2026.
Takzvaný návratový hub by nebyl automaticky místem pro všechny žadatele o azyl. Týkal by se především lidí, kteří nemají právo zůstat na území Evropské unie. Návrh počítá s tím, že členské státy nebo samotná EU by mohly uzavírat dohody se třetími zeměmi. Ty by však musely splňovat podmínky vyplývající z mezinárodního práva, včetně zákazu vracení lidí do zemí, kde jim hrozí pronásledování nebo nelidské zacházení.
Inspirace ze španělské Ceuty
Jedním z příkladů, na který se v evropské debatě odkazuje, je španělská enkláva Ceuta na severu Afriky. V květnu 2021 se tam během krátké doby dostalo z Maroka přibližně 8 000 lidí. Po zásahu marockých bezpečnostních složek a po dohodě se Španělskem se velká část z nich během několika dnů vrátila. Podle agentury AP tehdy Španělsko uvádělo, že šlo o rychlou reakci na mimořádnou situaci, nikoli o běžný azylový postup.
Evropská komise chce zkušenost podobného typu převést do společných pravidel. Nový systém by měl podle Komise umožnit rychlejší vydávání evropských rozhodnutí o návratu, lepší vzájemné uznávání těchto rozhodnutí a koordinaci mezi členskými státy. Rozhodnutí o návratu je správní akt, kterým úřad stanoví, že konkrétní člověk musí území opustit. Evropská komise zároveň uvádí, že současná návratová politika je neúčinná a že zhruba pětina lidí s příkazem k opuštění EU je skutečně vrácena.
Pravidla se mění v širším rámci migračního a azylového paktu EU. Ten se začal v plném rozsahu používat 12. června 2026. Zavádí jednotnější prověřování lidí přicházejících přes vnější hranici, rychlejší řízení na hranicích a mechanismus solidarity mezi členskými státy. Součástí systému jsou také pravidla pro takzvané bezpečné třetí země. Za bezpečnou lze označit pouze zemi, která dokáže žádost o ochranu posoudit a zaručit účinnou ochranu před návratem do nebezpečí.
Návrh ale zatím neznamená, že by návratová centra začala okamžitě fungovat. Jeho přijetí vyžaduje shodu členských států a Evropského parlamentu a následné uzavření konkrétních dohod s partnerskými zeměmi. Agentura EU pro základní práva upozorňuje, že provoz takových center by musel obsahovat jasná pravidla pro přístup k právníkům, individuální posouzení každého případu a nezávislý dohled. Evropská komise proto návratová centra představuje jako možnost, nikoli jako povinný model pro všechny státy.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.