Pokračování Die Hard 2 (česky Smrtonosná past 2) vznikalo pod tlakem očekávání, která po úspěchu prvního filmu nebylo snadné naplnit. Režie se tentokrát ujal finský filmař Renny Harlin, zatímco Bruce Willis se vrátil jako newyorský policista John McClane. Podle serveru Film News Harlin nyní připomněl, že jejich spolupráce nebyla úplně bez názorových střetů. Týkaly se především toho, jak má McClane po svém průlomu působit.
Harlin v rozhovoru popsal dvě zásadní neshody. První se týkala tónu celé postavy. Willis se po úspěchu Die Hard stal filmovou hvězdou a podle režiséra chtěl, aby druhý díl působil jako serióznější akční drama. McClane měl být méně komediální a více dramatický. Harlin však namítal, že právě sarkasmus, sebeironie a obyčejnost jsou základními vlastnostmi, díky nimž si diváci postavu oblíbili.
Podobný spor Harlin s Willisem řešil už během natáčení. V dřívějším rozhovoru pro SFGate uvedl, že některé scény vznikaly ve dvou variantách: jednou s vtipnější reakcí a podruhé ve vážnějším podání. Při sestavování filmu se podle něj ukázalo, že humor není v rozporu s napětím. Naopak pomáhá vyvažovat násilí a krizové situace, do nichž se McClane dostává. Výsledná verze proto zachovala jeho ironické poznámky, přestože Willis usiloval o odlišné pojetí.
McClane neměl zachraňovat svět
Druhá neshoda se týkala motivace hrdiny. Harlin chtěl, aby důležitou součástí příběhu zůstala McClaneova snaha ochránit manželku. Nešlo mu pouze o to, aby policista čelil teroristické hrozbě nebo se stal hrdinou ve velkém akčním dobrodružství. Podle režiséra měl divák rozumět tomu, proč se McClane vrhá do nebezpečí právě s takovou naléhavostí. Osobní vztah měl příběhu dodat emocionální osu, která navazovala na první film.
Tento přístup zapadá do Harlinova širšího chápání postavy. Režisér se podle svých starších vyjádření snažil zachovat McClanea jako obyčejného člověka s rychlým úsudkem, nikoli jako neporazitelného superhrdinu. Pokračování přitom rozšířilo měřítko akce: místo jediné budovy se děj přesunul na letiště a do otevřenějšího prostoru. O to důležitější bylo podle Harlina zachovat pravidla původního konceptu, v němž hrdina vítězí především díky důvtipu a odolnosti.
Natáčení navíc komplikovalo počasí. Film potřeboval rozsáhlé sněhové scény, ale produkce se potýkala s nezvykle teplou zimou a nedostatkem přirozeného sněhu. Štáb proto podle Harlinových vzpomínek hledal vhodné podmínky na různých místech a část zimní atmosféry vytvářel pomocí praktických efektů. I tento výrobní problém ukazuje, že Smrtonosná past 2 nebyla jednoduše zopakováním prvního filmu. Tvůrci museli zachovat jeho charakter, ale zároveň nabídnout větší prostor, nové prostředí a rozsáhlejší akční situace.
Zdroj: Film News
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.