Muž, který po pěti letech strávených ve tmě vystoupil do deště v Dháce, neviděl slunce tak dlouho, že i na zamračený den jeho oči těžko přivykaly světlu. Jeho dny ubíhaly v malé, špatně osvětlené místnosti, kde byl obklopen pouze hlukem hučících průmyslových ventilátorů a hrůznými výkřiky ostatních vězňů.
Michael Chakma, vůdce politické skupiny United People’s Democratic Front (UPDF), byl v dubnu 2019 unesen z ulice skupinou ozbrojených mužů, kteří ho násilím vtlačili do auta a nasadili mu pásku na oči. Následně byl převezen do tajné věznice známé jako „Dům zrcadel“ v centru Dháky, což je sídlo vojenské zpravodajské služby Bangladéše. Toto místo se stalo symbolem utlačování a násilí za vlády premiérky Sheikh Hasiny.
Michael byl známý svým dlouholetým bojem za práva buddhistické menšiny v jihovýchodním regionu Chittagong Hill Tracts, který tvoří jen 2 % z 170milionové, převážně muslimské populace Bangladéše. Jeho otevřená kritika vojenské správy v tomto regionu ho dostala do hledáčku úřadů, což vedlo k jeho zmizení.
V „Domě zrcadel“ byl Michael držen v malé cele bez oken a bez přístupu k dennímu světlu, pouze s dvěma hlučnými ventilátory. „Po nějaké době ztratíte pojem o čase a dni,“ vzpomíná. „Slyšel jsem křik ostatních vězňů, i když jsem je neviděl. Jejich křiky byly děsivé.“
Tyto křiky, jak sám zjistil, patřily jeho spoluvězňům, kteří byli mučeni při výsleších. „Svázali mě na židli a rychle s ní točili. Často mi hrozili elektrickými šoky a ptali se, proč kritizuji Sheikh Hasinu,“ vypráví Michael.
Venku, mimo zdi věznice, jeho sestra Minti Chakma zažívala podobné zoufalství. Michaelovo náhlé zmizení ji a její rodinu uvrhlo do paniky. „Navštívili jsme několik policejních stanic, ale všude nám tvrdili, že o něm nic nevědí,“ vzpomíná Minti. „Měsíce plynuly a my jsme začali být zoufalí. Můj otec se navíc začal zhoršovat zdravotně.“
Rodina a přátelé spustili masivní kampaň, aby Michaela našli, a Minti v roce 2020 podala žalobu k Nejvyššímu soudu. Nic z toho však nepřineslo odpovědi. V srpnu 2020 pak Michaelův otec zemřel během pandemie Covid-19 a o 18 měsíců později rodina přijala, že Michael také zemřel. „Ztratili jsme naději,“ říká Minti smutně. „Podle buddhistické tradice jsme se rozhodli uspořádat jeho pohřeb, abychom osvobodili jeho duši. Dělali jsme to s těžkým srdcem. Všichni jsme hodně plakali.“
Sheikh Hasina, která vládla Bangladéši od roku 2009, čelila mnoha obviněním z potlačování opozice a kritiky její vlády. Práva lidských organizací zdokumentovala od jejího nástupu do úřadu asi 600 případů nuceného zmizení. Někteří z takzvaných „zmizelých“ byli nakonec propuštěni nebo se objevili před soudem, jiní byli nalezeni mrtví. Podle organizace Human Rights Watch zůstává téměř 100 lidí stále nezvěstných.
Když Michael po pěti letech konečně vyšel na ulici, trvalo mu, než si uvědomil, že je skutečně volný. Jeho sestra Minti už o jeho propuštění věděla – viděla zprávu na Facebooku. „Byla jsem nadšená,“ vzpomíná se slzami v očích. „Druhý den mi zavolal. Viděla jsem ho na video hovoru poprvé po pěti letech. Všichni jsme plakali. Nemohla jsem ho poznat.“
Minulý týden ho viděla osobně poprvé po pěti letech: slabšího, traumatizovaného – ale naživu. „Jeho hlas zní jinak,“ říká Minti. Michael mezitím bojuje s dlouhodobými zdravotními následky dlouhého pobytu ve tmě. „Nemohu správně zaostřit na kontakty nebo telefonní čísla, mám rozmazané vidění. Léčím se a doktor mi předepsal brýle.“
Navzdory všemu, co ztratil, je Michael plný naděje – dokonce i štěstí. „Je to více než nový život, je to vzkříšení. Cítím se, jako bych byl mrtvý a znovu jsem se vrátil k životu. Nedokážu ten pocit popsat,“ říká.