Ženisté zase bez obrněnců. Ministerstvo obrany po osmi letech příprav zrušilo zakázku za 24,7 miliardy

Ženisté zase bez obrněnců. Ministerstvo obrany po osmi letech příprav zrušilo zakázku za 24,7 miliardy

Armáda měla dostat 185 obrněných vozidel pro ženisty, zdravotníky a vojenskou policii. Ministerstvo obrany ale tendr těsně před termínem pro předběžné nabídky zrušilo a odvolává se na „důvody hodné zvláštního zřetele, včetně ekonomických“. Opozice chce vědět víc, armáda zůstává se starou technikou.

Ministerstvo obrany pod vedením Jaromíra Zůny zrušilo veřejnou zakázku na 185 obrněných čtyřkolových vozidel v hodnotě 24,7 miliardy korun. Zrušení podepsalo minulý pátek, oznámení se v registru zakázek objevilo v úterý 29. září. Na věc upozornily servery Aktuálně.cz a Ekonomický deník.

Mluvčí ministerstva Petr Pešek uvedl, že řízení bylo zrušeno v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a uchazeči byli o důvodech informováni zákonným způsobem. Veřejné odůvodnění je ale strohé. Podle něj se v průběhu řízení objevily důvody hodné zvláštního zřetele, včetně ekonomických, kvůli kterým po zadavateli nelze chtít, aby v soutěži pokračoval.

Načasování je pozoruhodné. Ještě 4. září ministerstvo potvrzovalo, že soutěž běží a předběžné nabídky lze podávat do 30. září. Den před uplynutím této lhůty byl tendr zrušený.

K čemu měla vozidla sloužit

Projekt nesl název Univerzální kolová platforma a ministerstvo ho vyhlásilo v březnu 2025. Nešlo o jeden typ vozidla, ale o rodinu verzí: sanitní, ženijní, pyrotechnické a průzkumné. Vozidla měla dostat hlavně ženijní vojsko, zdravotnická služba, speciální síly a vojenská policie. Nákup zařadila mezi strategické projekty armády loni v červnu tehdejší vláda Petra Fialy.

Zvlášť citelné je to u zdravotníků. Podle exministryně obrany Jany Černochové (ODS), dnes předsedkyně sněmovního výboru pro bezpečnost, měla vozidla řešit kritický nedostatek chráněné techniky pro odsun raněných.

Osm let příprav

Příběh začal už v roce 2018. Armáda tehdy hledala náhradu za starší nepancéřovaná vozidla a nechala zpracovat analýzu trhu. Nejlépe z ní vyšel australský Bushmaster. Studie proveditelnosti ho pak podle tehdejších podkladů označila za jediné vozidlo, které splňuje všechny požadavky. Armáda chtěla techniku vyzkoušenou v ostrém nasazení, kterou používají i spojenci, bez čekání na dlouhý vývoj.

Pak došly peníze a projekt skončil v šuplíku. Oživil se až s růstem obranného rozpočtu, ministerstvo aktualizovalo průzkum trhu a zapojilo státní podnik VOP CZ. Ten letos v květnu podepsal partnerství s výrobcem Thales na výrobu Bushmasterů pro Evropu přímo v Česku. Bushmaster používá devět armád včetně dvou členských států NATO. Vyrobilo se ho asi 1 400 kusů a nasazený byl v Afghánistánu, Iráku, Mali a na Ukrajině.

Proč tendr padl

Oficiálně kvůli zmíněným „důvodům hodným zvláštního zřetele“. Podle neoficiálních zdrojů zakázku komplikovalo velké množství požadavků a specifikací. Zadávací dokumentace se během řízení několikrát měnila a zájem postupně ztráceli i potenciální uchazeči, včetně českých zbrojařů STV Group a CSG.

Svou roli zjevně hrají i peníze. Ministerstvo obrany má podle vládního návrhu dostat příští rok 190,9 miliardy korun. Vláda mu tím rozpočet oproti srpnovému návrhu ministerstva financí ještě snížila o 100 milionů. Ministerstvo zatím neuvedlo, zda a kdy soutěž vypíše znovu.

Osm let, tři vlády, nula obrněnců

Za osm let od první analýzy trhu se v Česku vystřídaly tři vlády, proběhla pandemie, Rusko napadlo Ukrajinu a obranný rozpočet se několikrát zvedl. Jen čeští ženisté jezdí pořád v tom, v čem jezdili v roce 2018.

Úřední formulace „důvody hodné zvláštního zřetele“ je univerzální klíč. Hodí se na zrušení tendru, na pozdní dodávku i na zapomenutou lhůtu. Ministerstvo s ní ušetřilo slova, ale veřejnosti nic nevysvětlilo. A když ministr v únoru ve Sněmovně ujišťoval, že žádné projekty rušit nebude, je trochu málo, aby se pravdu dozvídali novináři z registru zakázek.

Vtip je v tom, že státní VOP CZ letos v květnu slavnostně podepsala dohodu o výrobě Bushmasterů v Česku. Továrna tedy připravená je. Chybí jen objednávka.

Na obranu ministerstva je ale potřeba říct jednu věc. Pokud se soutěž zadrhla tak, že od ní utíkali i čeští výrobci, pak je zrušit lepší než dotáhnout špatnou zakázku za 25 miliard. Špatně nastavený tendr je problém, který se zrušením nezhoršuje, ale řeší. Otázka je jen, jestli ministerstvo připraví lepší soutěž, nebo projekt potichu odloží na neurčito. Ve druhém případě by úspora na papíře znamenala, že vojenští zdravotníci budou raněné dál odvážet nechráněnými vozy.

Ministerstvo teď má dvě možnosti. Buď řekne, co bude dál, nebo dá opozici před volbami dárek, který si nemusí ani zabalit.

Peníze jsou. Jen ne na tohle

Celé to má ještě jeden rozměr. Do Evropy se vrátila otevřená válečná hrozba. Moskva otevřeně vzkazuje, že evropské továrny vyrábějící zbraně pro Ukrajinu jsou potenciální vojenské cíle. Polsko kvůli neutichajícím ruským útokům mění pravidla pro nasazení protivzdušné obrany. Prezident Pavel vyzývá spojence, aby jasně ukázali odhodlání bránit svůj vzdušný prostor. Podle zpráv Rusko údajně obnovilo provoz tajného jaderného komplexu z dob studené války.

V takové situaci ruší ministerstvo jeden ze strategických projektů armády s odkazem na „ekonomické důvody“. Přitom vláda právě schválila rozpočet na rok 2027 se schodkem 386 miliard korun, druhým nejvyšším v historii země. Peníze se v něm našly na zastropování cen pohonných hmot, na úlevy u plateb za obnovitelné zdroje, na 36 miliard navíc pro platy i na rekordní investice.

Obrana v tom rozpočtu chudá není, aspoň na papíře. Vláda se chlubí, že poprvé v historii dává 2 % HDP přímo do kapitoly ministerstva obrany, tedy 191 miliard korun. Jenže rozpočet splňuje evropská pravidla jen díky únikové doložce pro obranné výdaje, a ta platí jen do roku 2028. Česko si tedy na obranu reálně půjčuje. Pokud za vypůjčené peníze nedokáže nakoupit ani obrněné sanitky pro vlastní vojáky, je otázka, za co je vlastně utrácí.

Férově je potřeba dodat, že ministerstvo může peníze přesunout na jiné obranné projekty, o kterých zatím nevíme. Uchazeči od zakázky navíc podle všeho utíkali sami. Když ale stát hospodaří s druhým nejvyšším schodkem v historii a zároveň zdůvodňuje zrušení strategické zakázky nedostatkem peněz, dluží daňovým poplatníkům víc než jednu větu v registru zakázek. Nejde o to, jestli peníze jsou. Jde o to, na co je vláda dává jako na první.

Sdílejte článek