Jednání o konci války s Íránem uvízla na mrtvém bodě. Americký ministr zahraničí Marco Rubio nařídil íránské delegaci včetně ministra zahraničí Abbáse Arakčího okamžitě opustit Spojené státy. Spor se mezitím přenesl i do čísel o Hormuzském průlivu: Washington hlásí, že ropa zase teče, nezávislí analytici vidí v průlivu jen zlomek dřívější dopravy.
Podle serveru Axios, který zprávu přinesl jako první, nařídil Rubio v pondělí íránské delegaci na Valném shromáždění OSN, aby okamžitě opustila zemi. Stalo se tak poté, co jednání mezi Washingtonem a Teheránem uvízla. Mezi vykázanými byl i Rubiův íránský protějšek, ministr zahraničí Abbás Arakčí.
V pondělí ráno Bílý dům ještě doufal, že během dne dojde k pokroku. Večer pak americká mise při OSN na Rubiův pokyn sdělila íránské misi, že Arakčího delegace musí okamžitě opustit New York. Íránci odjeli o několik hodin později na letiště a v 1:20 ráno odletěli do katarského Dauhá.
Americký představitel to pro Axios zdůvodnil tím, že Íránci překročili dobu, po kterou byli vítáni, a protože Valné shromáždění skončilo, bylo načase odjet. Druhý zdroj sice potvrdil, že USA odjezd vyžadovaly, ale dodal, že Arakčí měl v pondělí večer stejně odletět do Teheránu. Íránská mise při OSN ve středu popřela, že by jí někdo odjezd nařídil.
Pro diplomacii jde o neobvyklé gesto. Spojené státy jako hostitelská země OSN obvykle umožňují zahraničním delegacím pobyt i mimo vlastní zasedání. Vykázání ministra zahraničí je jasný politický signál.
Proč jednání krachla
Arakčí zůstal v New Yorku po skončení hlavního programu Valného shromáždění kvůli nepřímým rozhovorům s USA. Šlo o otevření Hormuzského průlivu, ukončení konfliktu a obnovení jednání o íránském jaderném programu. Prostředníky byli Katařané, kteří se snažili zprostředkovat průlom. Prezident Masúd Pezeškján a Arakčí se v New Yorku podle zpráv s americkými představiteli setkali.
Konkrétní íránská nabídka byla na stole od 25. září. Arakčí přes prostředníky předložil sedmidenní plán: boje by ustaly, USA by zrušily blokádu a ropné sankce a uvolnily zmrazená aktiva, průliv by se otevřel sedmý den a teprve pak by následovala jaderná jednání. Washington to označil za žádný průlom. Podle NBC News Trump íránský návrh na otevření průlivu odmítl a prohlásil, že USA „vyhrají“.
Rozdíl je tedy hlavně v pořadí kroků. Írán chce nejdřív zrušení sankcí a blokády a průliv otevřít až potom, Washington chce opak. Podle agentury Reuters přesto katarští zprostředkovatelé drží kompromisní návrh na stole a Trump tvrdí, že patová situace brzy skončí.
Hormuz: dvě úplně různá čísla
Hormuzským průlivem mezi Íránem a Ománem běžně proudí zhruba čtvrtina světového námořního obchodu s ropou, v roce 2025 v průměru 20 milionů barelů denně. Írán ho de facto uzavřel 28. února, po amerických a izraelských úderech. Krátké otevření v polovině června na základě americko-íránského memoranda skončilo začátkem července, kdy se příměří zhroutilo po íránských útocích na obchodní lodě.
Americká strana teď tvrdí, že se karta obrátila. Podle amerického ministra energetiky proudí průlivem kolem 13 milionů barelů ropy denně, v jednom dni dokonce přes 20 milionů, tedy víc než před válkou. Írán podle něj ztrácí kontrolu nad provozem. Saúdská Arábie navíc plně opravila ropovod k Rudému moři. Česká média citovala i největší americkou banku, podle níž je průliv po sedmi měsících prakticky otevřený.
Nezávislé sledovací služby ale vidí něco jiného. Podle IMF PortWatch proplula průlivem 27. září jediná obchodní loď, oproti běžným 85 denně. Pojištění tankerů proti válečnému riziku je čtyřicetkrát dražší než před krizí. Analytická firma Windward napočítala 29. září 17 průjezdů, z toho sedm „temných“ lodí s vypnutými transpondéry. Mezi 16. a 23. zářím zaznamenala jen 55 viditelných průjezdů, asi o 94 % méně než před válkou.
Jak se to dá sladit? Windward nabízí vysvětlení: ropa skutečně proudí jižním koridorem, ale zhruba dvě třetiny jdou přes překládky z lodi na loď, často bez viditelné identifikace. Podle analytiků to ukazuje, že Írán má menší schopnost provoz zastavit. Pravdu tak mohou mít obě strany zároveň. Ropy proteče víc, než ukazují oficiální průjezdy, ale běžná obchodní doprava s pojištěním a zapnutými transpondéry se do průlivu zatím nevrátila.
Co to znamená pro Evropu a Česko
Pro ceny pohonných hmot je to zásadní otázka. Trh se nachází v paradoxní situaci: geopolitické riziko zůstává velmi vysoké, ale fyzický nedostatek ropy se zatím neprojevuje tak, jak se trh obával. Brent se začátkem září vyšplhal přes 96 dolarů za barel. Česká vláda od dnešního dne reguluje ceny pohonných hmot a nafta po regulaci zlevnila až o tři koruny. Pokud by se americká verze o otevřeném průlivu potvrdila, ropa by měla zlevňovat. Pokud ne, zůstane regulace pod tlakem.
Diplomatická patová situace tak vypadá jako souboj o to, komu dřív dojde trpělivost. Washington sází na to, že blokáda a obcházení průlivu Írán vyčerpá. Teherán sází na to, že vysoké ceny ropy a nejistota přinutí Západ ke kompromisu. Vykázání Arakčího z New Yorku zatím říká jediné: v nejbližších dnech se na tom nic nezmění.