Studie založená na srovnání 100 primátních taxonů, tedy 98 druhů a dvou dvojic poddruhů, zpochybňuje představu, že se násilné chování vyvíjí na jediné škále od mírných konfliktů až po zabíjení. Do souboru byl zahrnut také člověk. Vědci porovnávali údaje o běžné agresivitě s výskytem smrtících útoků mezi příslušníky stejného druhu.
Výsledky podle studie zveřejněné v časopise Evolution Letters ukazují, že druhy, u nichž dochází k častým fyzickým střetům nebo jiným formám mírné agrese, nejsou nutně těmi, kde se častěji objevuje smrtící násilí. Jinými slovy, četnost každodenních konfliktů sama o sobě nepředpovídá, jak pravděpodobné je zabití dospělého soupeře.
Od potyček k zabíjení
Výzkumníci sestavili databázi z publikovaných i dosud nepublikovaných pozorování. Zaznamenávali několik odlišných kategorií chování: mírnou agresi, zabíjení dospělých jedinců uvnitř skupiny a mezi skupinami a také infanticidu, tedy usmrcování mláďat příslušníky stejného druhu. Následně testovali, zda se tyto formy násilí v evoluci objevují společně, nebo zda mají rozdílné souvislosti.
Analýza naznačila, že smrtící útoky mezi dospělými a zabíjení mláďat mají vlastní evoluční vzorce. Přibližně u pětiny sledovaných taxonů se objevilo zabíjení dospělých jedinců uvnitř skupiny nebo mezi skupinami. Takové chování je tedy mezi primáty rozšířené, ale podle dostupných pozorování nebývá časté. Jeho výskyt navíc nelze jednoduše odvodit z toho, jak často se daný druh dostává do běžných agresivních střetů.
Infanticida může souviset s jinými podmínkami než konflikty mezi dospělými. V některých společenských systémech může být například spojena s rozmnožovací konkurencí nebo se změnou postavení samců ve skupině. Studie však sama neurčuje jediný mechanismus platný pro všechny primáty. Ukazuje spíše na to, že různé formy násilí je nutné při evolučních srovnáních rozlišovat.
Co z toho plyne pro člověka
Výsledek neznamená, že člověk nemá biologické předpoklady k agresivnímu chování, ani že lidské násilí nemá evoluční kořeny. Naznačuje ale, že nelze bez dalšího přenášet závěry o častých potyčkách mezi primáty na otázku smrtícího násilí u lidí. Obě oblasti mohou být ovlivňovány odlišnými ekologickými, sociálními a reprodukčními tlaky.
Autoři zároveň upozorňují na limity podobných srovnání. Záznamy o chování jednotlivých druhů pocházejí z různě dlouhých pozorování a některé události mohou v přírodě uniknout pozornosti. Zjištění proto nepopisuje neměnnou „povahu“ jednotlivých primátů, ale rozdíly mezi evolučními vzorci zachycenými v dostupných datech.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.