Deprese nemusí mít jediný biologický podklad. Naznačuje to studie, v níž vědci analyzovali mozkovou aktivitu 263 lidí s diagnózou velké depresivní poruchy a porovnali ji se skupinou 75 zdravých účastníků. Výsledky ukázaly pět odlišných vzorců komunikace mezi mozkovými oblastmi, které se pojily s různými projevy onemocnění.
Výzkumníci z University of Helsinki, Aalto University a Helsinki and Uusimaa Hospital District použili magnetoencefalografii, tedy metodu zaznamenávající slabá magnetická pole vznikající při elektrické aktivitě mozku. Zaměřili se na takzvanou funkční konektivitu. Ta nepopisuje přímé anatomické spojení, ale míru, s jakou se aktivita různých oblastí časově koordinuje. Analýza zohlednila také frekvence mozkových oscilací, tedy rytmického kolísání nervové aktivity.
Podle studie zveřejněné v časopise Nature Mental Health se první profil vyznačoval poměrně silným propojením mozkových oblastí. Lidé v této skupině měli výraznější depresi, úzkost, sklon k opakovanému zabývání se tíživými myšlenkami a větší potíže v každodenním fungování. Druhý profil naopak charakterizovala slabší komunikace mezi oblastmi a obecně mírnější příznaky.
Třetí skupina měla sníženou konektivitu napříč rozsáhlými částmi mozku. U jejích členů byly výraznější potíže spojené s posttraumatickou stresovou poruchou, tedy s dlouhodobými obtížemi po prožitém traumatu. Čtvrtý profil kombinoval silnější propojení v některých oblastech se slabším v jiných. Souvisel s těžší depresí, vyšší mírou problémů s užíváním návykových látek a nižší celkovou životní pohodou.
Pátý vzorec měl nejsilnější propojení mezi mozkovými oblastmi ze všech pěti skupin. Výraznější v něm byly především potíže spojené s užíváním návykových látek, zatímco příznaky související s traumatem byly méně nápadné než u třetí skupiny. Výzkumníci tak popsali nejen rozdílnou intenzitu změn, ale i jejich opačný směr: u některých lidí byla konektivita slabší, u jiných naopak neobvykle silná.
Výsledky podporují představu, že stejná psychiatrická diagnóza může zahrnovat biologicky různorodé skupiny pacientů. Samotná studie však neukazuje, že popsané vzorce depresi způsobují, ani že by podle nich bylo možné spolehlivě určit vhodnou léčbu. Jde o rozdělení pozorované v konkrétním souboru účastníků, které bude nutné ověřit v dalších výzkumech a na jiných skupinách lidí.
Autoři připouštějí, že měření mozkové aktivity zatím není připraveno k běžnému klinickému rozhodování. Do budoucna by ale podobné biologické profily mohly pomoci lépe popsat rozdíly mezi pacienty a zkoumat, zda některé vzorce souvisejí s odlišnou odpovědí na léčbu. Studie proto nepřináší nový diagnostický test, ale podklad pro přesnější výzkum různých podob deprese.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.