Rozdělit peníze na příštích deset let tak, aby z nich později vznikla pravidelná renta, patří k obtížným investičním rozhodnutím. Na konferenci FIRE, kterou Hospodářské noviny uspořádaly 7. října v pražské Holešovické tržnici, se proto střetly rozdílné pohledy na využití amerických akcií, evropských firem, dluhopisů nebo bytů určených k pronájmu.
Základní otázka podle diskutujících nezní pouze, která investice v příští dekádě vydělá nejvíce. Stejně důležité je, jak velký majetek investor buduje, kdy ho začne využívat a jakou část peněz bude potřebovat průběžně vybírat. Portfolio člověka, který má před sebou desítky let spoření, proto může vypadat jinak než portfolio rentiéra, jenž už z investic hradí běžné výdaje.
Akcie pro růst, dluhopisy pro stabilitu
Akcie mohou dlouhodobému portfoliu dodat růstový potenciál, zároveň ale jejich ceny výrazně kolísají. U amerických titulů investor získává přístup k velkým technologickým a globálním firmám, nese však také měnové riziko vůči dolaru a riziko vyšší koncentrace na jeden trh. Evropské akcie mohou portfolio geograficky rozšířit, jejich vývoj ale závisí na jiném složení firem i odlišném hospodářském prostředí.
Dluhopisy plní v portfoliu jinou úlohu. Jde o cenné papíry, jejichž emitent se zavazuje vrátit půjčené peníze a vyplatit úrok. Při poklesu akciových trhů mohou pomoci omezit výkyvy, jejich výnos však ovlivňují úrokové sazby, inflace a úvěrová spolehlivost emitenta. Evropská centrální banka od 16. září 2026 stanovila depozitní sazbu na 2,50 procenta, sazbu hlavních refinančních operací na 2,65 procenta a mezní zápůjční sazbu na 2,90 procenta. Refinancování označuje získání nového financování, kterým se nahrazuje původní úvěr.
Nemovitost není automaticky bezpečnější
Samostatnou část debaty představovaly byty na pronájem. Nemovitost může přinášet nájemné a v dlouhém období také růst hodnoty, zároveň ale vyžaduje vysoký počáteční kapitál, řešení oprav, období bez nájemníka a často i úvěr. Podle České národní banky činila průměrná nová hypotéka 4,84 milionu korun při úroku 4,7 procenta. U investičního bytu proto nestačí porovnávat nájem s pořizovací cenou; započítat je třeba i financování, daně, údržbu a případné výpadky příjmu.
Rozdíl mezi portfoliem za milion korun a majetkem v řádu desítek milionů korun se projevuje také v možnosti rozložit riziko. Menší investor může mít problém rozdělit peníze mezi více nemovitostí, regionů a typů aktiv, zatímco větší majetek umožňuje kombinovat likvidní investice s méně dostupnými aktivy. Likvidita znamená, jak rychle lze investici prodat bez výrazné ztráty hodnoty. Pro člověka, který už z portfolia čerpá rentu, je proto důležitá i finanční rezerva na několik let výdajů, aby nemusel prodávat akcie v době poklesu.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.