Raka, který překonal i exemplář přezdívaný Crawzilla, našli vědci nikoli při novém odchytu, ale v muzejní sbírce. Jedinec druhu Barbicambarus simmonsi byl v Tennessee odchycen už v roce 2011 a uložen ve sbírce West Liberty University v Západní Virginii. Jeho délka krunýře dosáhla 86,6 milimetru.
Údaj vychází ze studie zveřejněné v časopise Ecology. Tým vedený Caitlin C. Bloomer z University of Illinois Urbana-Champaign v ní porovnal 60 mimořádně velkých raků z devíti významných severoamerických sbírek. Výzkumníci měřili takzvanou celkovou délku krunýře, tedy vzdálenost od špičky rostra na přední části hlavy po spojení hrudi a zadečku. Do přehledu dvaceti největších jedinců se dostalo 18 druhů.
Impulzem k hledání byl neobvykle velký rak, kterého Bloomer odchytila v Kentucky a pojmenovala Crawzilla. Původně se domnívala, že jde o největšího známého severoamerického raka. Po konzultaci s kolegou však zjistila, že v muzejních sbírkách mohou být ještě větší exempláře. Crawzilla se nakonec mezi dvacet největších dostal, prvenství ale nezískal.
Podobná hranice napříč druhy
Výsledky upozornily na nápadně podobný vzorec. Jen málo měřených raků překročilo délku krunýře 80 milimetrů, přestože šlo o různé druhy z odlišných částí Severní Ameriky. Největší jedinci pocházeli z oblastí od Louisiany po stát Washington a byli nasbíráni v období přibližně devadesáti let.
Vědci proto zkoumali, zda maximální velikost nesouvisí s prostředím. Porovnávali například zeměpisnou šířku, dostupnost kyslíku a typ stanoviště. V omezeném souboru největších exemplářů však nenašli jasný vztah, který by vysvětlil, proč některé druhy dorůstají větších rozměrů než jiné.
Jako pravděpodobnější vysvětlení proto navrhují fyziologická omezení, tedy vlastnosti samotného těla. Růst by podle této hypotézy mohly brzdit svaly uvnitř krunýře nebo struktura exoskeletu, pevného vnějšího obalu těla. Po svlékání je nový krunýř určitou dobu tenčí a zranitelnější, což může u velkých jedinců zvyšovat nároky i rizika spojená s dalším růstem.
Studie ale neprokazuje, že právě svaly nebo krunýř velikost raků skutečně omezují. Autoři zdůrazňují, že šlo o záměrně vybraný soubor rekordních jedinců, nikoli o reprezentativní vzorek populací. Výsledky proto slouží hlavně k formulaci dalších otázek. Budoucí výzkum by měl porovnat například metabolismus, stavbu svalů a vlastnosti exoskeletu různých druhů. Skutečnost, že některé druhy raků na jižní polokouli dorůstají výrazně větších rozměrů, zároveň naznačuje, že severoamerický limit nemusí mít jedinou příčinu.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.