Dlouhotrvající sucho, které postihlo Řecko v posledních letech, přineslo nečekaný, i když smutný objev. Hladina nádrže Mornos, která zásobuje vodou oblast Atén, klesla o téměř 40 metrů a z hlubin se znovu vynořily ruiny vesnice Kallio, která byla zatopena před více než 50 lety kvůli stavbě tohoto vodního díla. Vesnice, která kdysi čítala kolem 80 domů, školu a kostel, musela ustoupit potřebám rozšiřujícího se městského vodovodního systému. Nyní, po dekádách pod vodou, se její zbytky znovu objevují, což přináší smíšené pocity mezi místními obyvateli.
Příběh zatopené vesnice
Vesnice Kallio se nacházela přibližně 200 kilometrů západně od Atén, v oblasti, kde byla v 70. letech minulého století vybudována přehrada Mornos. Tato přehrada, která zásobuje vodou region Attika a hlavní město Atény, byla klíčovým infrastrukturálním projektem pro rozvoj města. Cena za tuto modernizaci však byla vysoká, protože vesničané byli nuceni opustit své domovy a jejich historie se doslova potopila pod hladinu nové nádrže.
Jorgos Iosifidis, starousedlík, který nyní žije nad původním místem vesnice, popisuje, jaké to je vidět svou minulost vynořit se z vody: „Když se podíváte zoomem svého fotoaparátu, uvidíte přízemí, které zůstalo z dvoupatrového domu mého tchána. Vedle jsou zbytky domu mých bratranců,“ vzpomíná. Iosifidis a další pamětníci již jednou viděli, jak se jejich vesnice vynořila z vody – na začátku 90. let, kdy došlo k podobnému poklesu hladiny.
Drastické sucho a klimatická změna
Letošní sucho je důsledkem několika po sobě jdoucích let s minimálními srážkami a rekordními teplotami. Řecko letos zažilo nejteplejší zimu v historii a letní měsíce červen a červenec lámaly teplotní rekordy. Odborníci z řeckého meteorologického úřadu vypočítali, že plocha nádrže Mornos se během posledních dvou let zmenšila z původních 17 na přibližně 12 kilometrů čtverečních. K nejvýraznějšímu poklesu došlo v posledních dvanácti měsících.
Anastasis Papageorju, mladý lékař z nedaleké vesnice, vysvětluje vážnost situace: „Poslední dva roky pršelo i sněžilo velmi málo, což zásadně ovlivnilo řeky, které napájejí nádrž. Situace je kritická a je nezbytné, aby se s vodou zacházelo šetrně.“
Výzvy k šetření vodou
S poklesem hladiny nádrže a hrozbou nedostatku vody pro region Attika, ve kterém žije 3,7 milionu obyvatel, začaly úřady vyzývat k šetření vodou. Ačkoli dosud nebyla zavedena žádná přísná omezení, média a sociální sítě každý den připomínají obyvatelům, jak důležité je omezit spotřebu vody. Společnost Eydap, která zajišťuje distribuci vody v oblasti, například nabádá občany, aby se vzdali napouštění vany, což může ušetřit až 150 litrů vody.
Premiér Kyriakos Mitsotakis ve svém projevu tento týden rovněž vyzval občany k odpovědnému nakládání s vodními zdroji a varoval, že bez výrazných opatření se Řecko může dostat do ještě vážnější vodní krize.
Historické i kulturní dilema
Objev ruin vesnice Kallio přináší smíšené emoce. Pro mnohé místní obyvatele, jejichž rodiny musely vesnici opustit, jde o bolestnou připomínku minulosti. Pro jiné je to fascinující pohled na historii, která byla dlouho skryta pod hladinou.
Kallio však není jediné místo v Řecku, které bylo obětováno kvůli vodním projektům. Řada dalších vesnic byla zatopena během modernizace infrastruktury a rostoucího populačního tlaku. Ačkoli jsou tyto projekty klíčové pro zásobování měst, vyvolávají také otázky ohledně ochrany kulturního dědictví a tradic, které byly kvůli nim ztraceny.
Výhled do budoucnosti
Pokles hladiny v nádrži Mornos a znovuobjevení vesnice Kallio je také varováním před důsledky klimatických změn. Řecko, stejně jako mnoho dalších zemí po celém světě, čelí rostoucímu riziku sucha, což má devastující dopady na vodní zdroje, zemědělství i životy místních obyvatel.
Vzhledem k těmto okolnostem se stává stále naléhavější otázkou, jakým způsobem Řecko a další země upraví své vodní hospodářství a připraví se na výzvy budoucnosti. Odpovědné zacházení s vodou a zavádění udržitelných opatření bude klíčové pro zajištění dostatku pitné vody pro budoucí generace.
Pro obyvatele bývalé vesnice Kallio je však znovuobjevení jejich domova nejen připomínkou klimatické krize, ale také mementem o ztraceném způsobu života.