Antarktický mořský led dosáhl 14. září 2026 svého zimního maxima. Plocha pokrytá ledem činila přibližně 17,59 milionu kilometrů čtverečních, což je třetí nejnižší hodnota od začátku satelitních měření. Informaci zveřejnily NASA Earth Observatory a National Snow and Ice Data Center (NSIDC); shrnula ji také ScienceDaily.
Mořský led v okolí Antarktidy se během jižní zimy obvykle rozšiřuje a největší rozlohy dosahuje v září. Při výpočtu jeho rozsahu se započítávají oblasti, v nichž led pokrývá nejméně 15 procent mořské hladiny. Nejde tedy o měření celkového objemu ledu, ale o plochu oceánu s významným podílem ledové pokrývky.
Rok 2026 tak pokračoval v období, které výrazně změnilo dosavadní obraz antarktického mořského ledu. V letech 1979 až 2014 jeho rozsah podle satelitních záznamů mírně rostl, přibližně o jedno procento za desetiletí. V letech 2012 až 2014 dokonce zimní maximum třikrát po sobě dosáhlo nového rekordu. Tento růst však skončil v roce 2015 a od roku 2016 se rozsah ledu většinou drží pod dlouhodobým průměrem.
Nejvýrazněji se změna projevila v roce 2023, kdy Antarktida zaznamenala rekordně nízké letní minimum i rekordně nízké zimní maximum. Údaj z roku 2026 sice nepředstavuje nový rekord, přidává se ale k řadě neobvykle nízkých hodnot z posledního desetiletí. Samotné krátké období nestačí k definitivnímu určení, zda jde o trvalou změnu klimatu, nebo o mimořádně dlouhou epizodu přirozené proměnlivosti.
Co ukazují delší záznamy
Výzkum zveřejněný v časopise Communications Earth & Environment rekonstruoval vývoj antarktického mořského ledu až do roku 1899. Podle jeho výsledků je sled několika extrémně nízkých letních hodnot neobvyklý ve srovnání s předchozím obdobím. Autoři zároveň upozornili, že relativně krátký satelitní záznam, který začal v roce 1978, ztěžuje rozlišení mezi dlouhodobou strukturální změnou a přirozeným kolísáním systému.
Vědci proto nadále zkoumají, jakou úlohu mají atmosférická cirkulace, vítr, teplota oceánu a pohyb vody pod povrchovou vrstvou. Jedna z novějších studií v časopise Nature Climate Change spojila pokles ledu po roce 2015 se změnami v horních vrstvách Jižního oceánu a s působením větru. Ani tato zjištění však sama o sobě neznamenají, že příčina změny je už definitivně objasněná.
Rozsah ledu vědci sledují především pomocí pasivních mikrovlnných senzorů na družicích. Ty zaznamenávají mikrovlnné záření přirozeně vyzařované povrchem a umožňují odlišit mořský led od volné vody i pod oblačností. Souvislá řada měření od konce roku 1978 je proto důležitá nejen pro hodnocení jednotlivých rekordů, ale také pro sledování toho, zda se mění fungování celého antarktického mořského systému.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.