Režisér Luca Guadagnino přináší svůj nejnovější snímek Queer, který měl premiéru na Benátském filmovém festivalu. Hlavní hvězdou tohoto explicitního gay dramatu je Daniel Craig, známý především jako charismatický James Bond. Tentokrát však představuje zcela odlišnou postavu: vyhořelého a rozpadajícího se spisovatele Williama Leeho. I když Craigův výkon je jednoznačně nejsilnějším prvkem filmu, samotný příběh se podle kritiků postupně rozpadá a ztrácí směr.
Výkon Daniela Craiga: Zranitelný a strhující
Craigova postava Williama Leeho, inspirovaná skutečnými zkušenostmi spisovatele Williama Burroughse, je středobodem příběhu. Film začíná v Mexico City, kde se Lee potlouká po barech a klubech, oblečený v lněném obleku, s trilby kloboukem a pistolí u pasu. Hledá příležitostný sex a utápí se v alkoholu. Když spatří mladého fotografa Genea, kterého hraje Drew Starkey, okamžitě ho zasáhne touha. Leeho posedlost tímto „mladým Adonisem“ je poháněna nejistotou, zda je Gene gay, nebo ne, což pro Leeho jen zvyšuje přitažlivost neznámého.
Craigův herecký výkon je obzvláště zranitelný, což vytváří silný kontrast s jeho dřívějšími rolemi, jako byl například sebevědomý James Bond. Tentokrát Craig odhaluje člověka na pokraji zhroucení, který si uvědomuje, že už není tím, kým býval, ale přesto se zoufale snaží držet svých vzpomínek na minulost. Tato zranitelnost je v jeho hereckém projevu téměř hmatatelná a pro mnohé kritiky je právě to nejsilnější stránkou celého filmu. Craig tak připomíná, jak vynikajícím hercem dokáže být, pokud dostane komplexní a náročnou roli.
Od realistického dramatu k psychedelické jízdě
Film Queer je založen na stejnojmenném románu Williama Burroughse, napsaném v 50. letech, ale vydaném až v roce 1985. Burroughs ve své knize reflektuje své vlastní zkušenosti a životní cestu, přičemž Lee je jeho fiktivním alter egem. Příběh začíná realisticky v Mexico City, kde se divák seznamuje s hlavními postavami. První část filmu, označená jako Kapitol 1, se soustředí na Leeho a Geneův vztah v Mexico City. Leeho závislost na heroinu a jeho osamělost zde hrají klíčovou roli, přičemž Craig ztvárňuje tyto vnitřní démony s působivou intenzitou.
Jenže pak se film vydává nečekaným směrem. V Kapitole 2 se Lee a Gene vydávají na výlet do Jižní Ameriky, kde Lee bojuje s abstinenčními příznaky z heroinu. Následuje Kapitola 3, kdy dvojice cestuje do ecuadorijské džungle v naději, že najdou rostlinu, která by jim mohla poskytnout telepatické schopnosti. Zde film přechází do surrealistické roviny, včetně scény, kde se setkávají s botaničkou (hranou Lesley Manville), která vyvolává vzpomínky na hororové prvky Guadagninova předchozího snímku Suspiria.
Příběh ztrácí pevný směr
Přestože film začíná slibně jako romantické a psychologické drama, postupně se ztrácí ve své snaze být něčím více než jen příběhem o vztahu dvou mužů. Kritici poukazují na to, že druhá a třetí část filmu postrádají soudržnost a vyprávění se rozpadá na sérii nesouvislých epizod. Guadagnino se rozhodl přidat do filmu mnoho prvků, včetně mystiky a hororových prvků, což narušuje emocionální hloubku vztahu mezi Leem a Genem. Tato nejasná struktura vede k tomu, že divák má problém se s postavami a jejich motivacemi propojit.
Burroughsova kniha je pro své fanoušky ceněna především pro svou upřímnost a otevřenost, ale filmová adaptace tento prvek nedokáže plně zachytit. I když Guadagnino tvrdí, že chtěl vytvořit „něžný univerzální příběh o lásce“, výsledek je často spíše uměleckou kuriozitou, než emocionálně silným dramatem.
Audiovizuální styl a soundtrack
Jedním z výrazných prvků filmu je jeho vizuální styl. Scény Mexico City a džungle jsou natočeny na studiových setech, které připomínají malby Edwarda Hoppera. Tento umělecký přístup vytváří snový a zároveň umělý dojem, který se odlišuje od realistických scén z Guadagninova dřívějšího filmu Call Me By Your Name. Navíc je soundtrack plný anachronických prvků, včetně písní od Nirvany a Prince, které se zdají být záměrně umístěny mimo kontext doby, ve které se film odehrává.
Přestože tyto umělecké volby dodávají filmu určitou atmosféru, zároveň odvádějí pozornost od příběhu a oslabují emocionální sílu vztahu mezi hlavními postavami.
Queer je film, který rozděluje publikum. Daniel Craig svým výkonem jednoznačně dominuje a jeho ztvárnění Williama Leeho je hluboce zranitelné a srdcervoucí. Přesto film jako celek trpí nedostatkem soudržnosti a postavy se divákům zdají být vzdálené a obtížně uchopitelné. I když Guadagnino usiloval o to, aby vytvořil univerzální příběh o lásce, výsledný snímek je spíše sérií nezávislých epizod, které postrádají silné emoce a pevný směr.
Pro fanoušky Daniela Craiga však Queer představuje další důkaz jeho hereckého umění, které daleko přesahuje hranice jeho role Jamese Bonda.