Praha, 29. srpna 2024 – Komiks Vrána od Jamese O’Barra, vydaný na konci 80. let, je dnes považován za klasiku temných superhrdinských příběhů. Jeho vznik byl hluboce osobní – inspirován tragédií, kdy opilý řidič zabil autorovu snoubenku, což se promítlo do vyprávění o nadpřirozeném mstiteli, který se vrací ze záhrobí. Filmová verze z roku 1994 se díky temné atmosféře a tragickému úmrtí hlavního představitele Brandona Leeho stala kultovním dílem. Nynější remake, který vstoupil do českých kin, ale podobný osud nečeká. Vrána z roku 2024 je snímek, který divák zapomene dříve, než opustí kino.
Základní motiv: Pomsta a láska ve stínu tragédie
Původní Vrána byla postavena na jednoduchém, ale silném motivu: muž se po smrti vrací, aby vykonal pomstu za vraždu své milované. Alex Proyas, režisér původního filmu, dokázal v roce 1994 navázat na temnou vlnu hollywoodských thrillerů jako Blade Runner nebo Terminátor a vytvořit atmosférický svět plný násilí a zkázy, který se odehrával ve futuristickém Detroitu. Brandon Lee jako Eric Draven, mrtvý rockový muzikant, ztělesňoval temnou a bolestnou postavu, která se dočkala pomsty na svých vrazích. Tragická smrt Leeho během natáčení jen posílila mytologii filmu.
Nový pokus o remake
Režisér Rupert Sanders, známý svými kontroverzními verzemi klasických předloh jako Sněhurka a lovec či Ghost in the Shell, nyní přichází s novou verzí Vrány. Přestože má snímek zjevně ambici přinést něco nového, nakonec se utápí v kýčovitosti a povrchnosti.
V hlavní roli Erica Dravena se objevuje Bill Skarsgård, který má za úkol vtisknout postavě nový život. Jeho potetovaný a vychrtlý vzhled sice ladí s postavou, ale samotný příběh se mu pod rukama rozpadá. Počáteční romance mezi Ericem a jeho milovanou Shelly (FKA Twigs) je to jediné, co na plátně funguje, ale zbytek filmu připomíná spíše špatně natočený videoklip než temné a hluboké drama.
Laciná temnota a kýčovitý styl
Sandersův pokus posílit mytologii okolo Vrány a přidat na brutalitě pomsty, však selhává. Film působí jako směs temných klišé bez skutečné substance. Eric se v pravidelných intervalech propadá do jakéhosi zásvětí, kde dostává absurdní poučky o tom, že jeho láska musí být „čistá“, aby zůstal nesmrtelným. Tato filozofická klišé a přepjaté dramatické momenty ztrácí svou sílu, což dělá z filmu pouhý emo kýč.
Mafiánský boss, jeden z antagonistů filmu, je pak vykreslen až groteskně – nejenže má démonické schopnosti, ale jeho mluva a chování jsou natolik přehnané, že to působí spíše směšně než děsivě. Film se tak pohybuje na hranici nevědomého parodování sebe sama.
Pražská kulisa a české obsazení
Jedinou zábavou pro českého diváka může být fakt, že většina filmu se natáčela v Praze. Hrdinové bloudí mezi známými lokacemi, jako je Nová scéna Národního divadla nebo Rudolfinum, což může působit jako zajímavá hra na „poznávání míst“. K tomu se přidávají menší role pro české herce, například Karla Dobrého, který si zahrál zabijáka, nebo Jana Budaře, jenž ve filmu zažije násilnou smrt. I přesto jsou tyto momenty jen malými radostmi ve filmu, který jinak diváky zanechá chladnými.
Závěr: Kýč, který nedosáhne svého cíle
Vrána z roku 2024 se pokusila znovu oživit kultovní příběh, ale výsledkem je pouze povrchní a unylý snímek, který nedokáže nabídnout skutečnou atmosféru ani emocionální hloubku. Ve snaze být „cool“ a temný končí jako laciný emo kýč, který se místo vyprávění příběhu soustředí na efektní, ale prázdné scény násilí a symboliky.
Text písně Disorder od Joy Division, který je použit na soundtracku, toho o postavě Erica říká více než celý dvouhodinový film. Zatímco originál z 90. let měl svou syrovou energii a bolest, remake působí spíše jako výsledek snahy napodobit atmosféru postpunkové éry, aniž by chápal její skutečnou podstatu.