Na 13. listopad 2026 připadá datum, které před 66 lety označili vědci za možný „soudný den“ lidstva. Heinz von Foerster, Patricia M. Mora a Lawrence W. Amiot tehdy v časopise Science zveřejnili matematický model, podle něhož by rychle rostoucí lidská populace mohla během několika desetiletí dospět k bodu, kdy se její počet přiblíží nekonečnu. Praktickým důsledkem by podle autorů nebyl nedostatek potravin v obvyklém smyslu, ale zhroucení společnosti pod tlakem přelidnění.
Studie nazvaná Doomsday: Friday, 13 November, A.D. 2026 vycházela z 24 odhadů velikosti světové populace za předchozí dva tisíce let. Autoři tvrdili, že počet lidí neroste pouze exponenciálně, tedy tempem, při němž se přírůstek stále násobí, ale ještě rychleji. Historická data následně proložili křivkou a matematicky ji prodloužili do budoucnosti. Výpočet ukázal, že v roce 2026 by se počet obyvatel měl blížit nekonečnu.
Právě přesnost modelu v prvních desetiletích přispěla k tomu, že se jeho závěr nevytratil jako jednorázový vtip. Rovnice se objevovala v odborných textech a její projekce byly v 70. a 80. letech podle pozdějších srovnání přesnější než odhady mnoha demografů. Studie zároveň vyvolala kritiku. Někteří matematici a demografové její závěry označovali za absurdní, autoři však svou argumentaci hájili.
Model narazil na změnu lidského chování
Problém nebyl v samotném použití matematiky, ale v předpokladu, že dosavadní trend bude pokračovat beze změny. Přibližně od roku 1993 začala skutečná velikost světové populace za předpovědí zaostávat. Lidé totiž postupně začali mít méně dětí. Celková míra plodnosti, což je průměrný počet dětí připadající na jednu ženu při zachování daných věkově specifických porodností, klesla z přibližně 4,9 dítěte na ženu v 50. letech na 2,3 v roce 2023, uvádí Our World in Data.
Pokles porodnosti souvisí s rozsáhlými společenskými a ekonomickými změnami, model z roku 1960 s nimi ale nepočítal. Autoři přitom sami navrhovali, že by se lidstvo mohlo katastrofickému scénáři vyhnout snížením globální porodnosti. Právě k tomu v následujících desetiletích skutečně došlo. Neznamená to, že populační otázky zmizely: jednotlivé regiony se vyvíjejí rozdílně a rychlý růst obyvatelstva dál pokračuje v některých částech světa, zatímco jinde populace stárne a může klesat.
Na 13. listopad 2026 proto není důvod pohlížet jako na vědecky předpovězenou katastrofu. Původní práce nebyla předpovědí konkrétní události, ale extrapolací historického trendu. Extrapolace může být užitečná, pokud se podmínky nemění; u lidských populací se však mění právě to, co je pro výsledek rozhodující — porodnost, délka života, společenské normy i ekonomické podmínky. Příběh studie tak ukazuje spíše hranice dlouhodobých modelů než blížící se konec světa.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.