Výzkumníci z Columbia University popsali možný mechanismus, který může stát za svalovou bolestí a slabostí u části lidí užívajících statiny. Tyto léky snižují hladinu cholesterolu a pomáhají předcházet infarktu a mrtvici, u některých pacientů však vyvolávají svalové obtíže. Studie zveřejněná v časopise Journal of Clinical Investigation ukazuje, že jedním z vysvětlení může být narušené řízení vápníku uvnitř svalových buněk.
Tým se zaměřil na simvastatin a na protein zvaný ryanodinový receptor typu 1, označovaný jako RyR1. Jde o kanál v membráně sarkoplazmatického retikula, tedy vnitřního zásobního systému svalové buňky, který uvolňuje vápenaté ionty potřebné ke svalovému stahu. Po skončení stahu se má kanál znovu uzavřít. Pokud zůstává pootevřený, vápník uniká do buněčných prostor, kde ho je příliš mnoho.
Vědci pomocí kryo-elektronové mikroskopie zkoumali strukturu receptoru s rozlišením blízkým úrovni jednotlivých atomů. Zobrazení ukázalo, že simvastatin se může navázat na dvě místa RyR1. Tato vazba mění uspořádání proteinu a podporuje otevření kanálu. Výsledkem je trvalejší únik vápníku ze zásobního prostoru svalové buňky.
Takový únik může podle autorů narušit běžné fungování svalových vláken dvěma způsoby. Nadbytek vápníku může přímo zhoršovat jejich schopnost pracovat, případně aktivovat enzymy, které poškozují buněčné struktury. Mechanismus proto nabízí vysvětlení pro bolest a slabost, ale také pro závažnější poškození svalů, které se u statinů objevuje vzácně.
Studie se přitom týkala konkrétní kombinace simvastatinu a změny v genu pro RyR1 označované T4709M. Tato genetická varianta může ovlivnit chování receptoru a podle výsledků zvyšovat jeho citlivost k působení léku. Zjištění proto nelze automaticky vztáhnout na všechny pacienty se svalovými obtížemi po statinech ani na všechny léky z této skupiny. Samotná práce neprokazuje, že právě tento mechanismus vysvětluje většinu případů svalové bolesti.
Výzkumníci sledovali také možnost, jak únik vápníku omezit. V pokusech na myších použili experimentální látku vyvinutou pro jiné poruchy regulace vápníku a ukázali, že dokáže tento únik uzavírat. Látka ale není schválenou léčbou nežádoucích účinků statinů a výsledky ze zvířecích pokusů nelze považovat za důkaz účinnosti u lidí.
Autoři nyní zvažují dvě cesty dalšího vývoje: upravit statiny tak, aby si zachovaly účinek na cholesterol, ale nevázaly se na RyR1, nebo hledat způsob, jak nežádoucí únik vápníku blokovat. Podle studie tak nejde o důvod statiny svévolně vysazovat, ale o molekulární vysvětlení části jejich svalových účinků, které by v budoucnu mohlo pomoci při návrhu lépe snášených léků.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.