Vědci podle nové studie potvrdili, že kráter Silverpit pod dnem Severního moře vznikl po dopadu asteroidu. Objekt o průměru přibližně 160 metrů narazil do tehdejšího mělkého moře před 43 až 46 miliony let. Náraz vytvořil kráter o průměru asi 3,2 kilometru a podle počítačových simulací vyvolal vlnu tsunami vysokou přes 100 metrů.
Struktura leží zhruba 130 kilometrů od pobřeží Yorkshire a dnes je pohřbená asi 700 metrů pod mořským dnem. O jejím původu se diskutuje od roku 2002, kdy ji odhalila analýza geofyzikálních dat. Kruhový tvar, vyzdvižená středová část a soustava prstencových zlomů připomínaly impaktní kráter, část geologů ale vznik vysvětlovala pohybem podzemních solných vrstev nebo sopečnou činností.
Rozhodly seismické snímky a minerály
Výzkumný tým vedený Uisdeanem Nicholsonem z Heriot-Watt University spojil několik nezávislých metod. Použil nová trojrozměrná seismická data, která umožňují zobrazit skryté geologické struktury podle toho, jak se horninami šíří zvukové vlny. Snímky odhalily centrální vyzdvižení, prohlubeň kolem kráteru, rozsáhlou zónu poškození i menší sekundární krátery na tehdejším mořském dně.
Rozhodující důkaz přinesly také úlomky hornin z vrtu v blízkosti struktury. Vědci v nich našli zrna křemene a živce s takzvanými šokovými lamelami. Jde o mikroskopické změny krystalové struktury, které vznikají při mimořádně vysokých tlacích během velmi rychlého nárazu. U nalezených zrn odpovídaly odhadované tlaky přibližně 10 až 13 gigapascalům. Takové poškození není podle autorů známé z běžných pozemských geologických procesů.
Stáří události vědci určili pomocí biostratigrafie, tedy datování hornin podle fosilií drobných organismů, které v nich zůstaly zachované. Výsledky ji zařadily do středního eocénu, období trvajícího přibližně před 56 až 34 miliony let. Směr dopadu odhadli ze zakřivení zlomů v centrální vyzdvižené části kráteru; těleso podle jejich interpretace přiletělo ze západu až severozápadu pod malým úhlem.
Výška tsunami pochází z modelu
Numerické simulace, tedy výpočty založené na fyzikálních rovnicích, měly ověřit, jak velký asteroid by mohl vytvořit pozorovanou strukturu. Modely naznačují, že náraz vymrštil horniny a mořskou vodu do výšky asi 1,5 kilometru. Následný pád materiálu zpět do moře mohl vyvolat tsunami vysokou více než 100 metrů. Nejde o přímé měření dávné vlny, ale o výsledek rekonstrukce založené na tvaru kráteru a simulovaných účincích dopadu.
Studie zveřejněná v časopise Nature Communications tak uzavírá více než dvě desetiletí trvající spor o původu Silverpitu. Kráter je cenný také tím, že se zachoval pod mladšími sedimenty a umožňuje zkoumat, jak rychlý dopad deformuje mořské dno a okolní horniny. Podobná data mohou pomoci při interpretaci impaktních struktur na Zemi i na jiných tělesech Sluneční soustavy.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.